Miluj mě k sežrání
Miluj mě k sežrání
Sbírky » Próza
(21.06.2009 - rozpracováno)
Prolog: Já jsem Elizabeth, ale říkám si Liz nebo Bety. Nemám ráda svoje jméno a vlastně nenávidím ani samu sebe. Je mi 17 let, ale ještě nikdy jsem nechodila s žádným klukem a neumím líbat. Mám prostě smůlu. Celý obličej mám porytý nehezky vypadajícími pupínky, oči mám zapadlé a nos samý hrbolek. Nosím brýle a možná jediné, co je na mě alespoň trošku hezké, je můj úsměv a zuby jako perly, které jsou vedle sebe rovně postavené a stejně vysoké. Moje vlasy jsou černé a zplihlé, k mému obličeji se vůbec nehodí. A co moje postava? Tu není ani nutné zmiňovat. Jsem sice štíhlá, ale poměrně malého vzrůstu a v 17 letech mám místo prsou spíš přistávací plochu letadel.
Chodím na obchodní akademii v Kingstonu v Anglii a přespávám ve školních bytech. Mám tady jen jednu kamarádku Scarlett, která je o rok mladší. Vycházíme spolu moc dobře, ale Scarlett je moc dokonalá, a proto se nerada objevuji vedle ní. Má dlouhé a lehce vlnité vlasy v blonďaté barvě a k tomu velké modré oči s dlouhými řasami. Její postava je štíhlá, vysoká a prsa jsou středně velká a pěkně zakulacená. Nosí zajímavé věci z drahých obchodů. Je to ideál všech kluků v okolí.
Svůj žal si bohužel vybíjím na cigaretách a žiletce. Je to závislost, kterou může zlomit jen kluk, co mě bude opravdu milovat. Často žal topím i v alkoholu a chodím na pokoj opilá, čehož si všímá jedna dotěrná paní, která zde vytírá schody. Říkám jí, ať si hledí svých schodů, ale vlastně bych tu pomoc více než potřebovala. Mám ale ještě své malé tajemství. Tajně se totiž svěřuji nějakému klukovi, který si mě přidal na komunikační server Facebook pod jménem Nikolas Johnson. Pomáhá mi řešit mé problémy. Prý brzy přijede k nám do Kingstonu, bude tady studovat vysokou školu naproti té naší. Jsem zvědavá, jak zareaguje, až zjistí, jaké to pomáhal ubohé ošklivce.
Určitě se teď ptáte, co dělají rodiče. Už odmalička jsem byla jen na obtíž. Rodiče pracují v divadle od rána do noci. Tohle se hodně podepsalo na mém sebevědomí. Umřu, pokud si nenajdu lásku.
Chodím na obchodní akademii v Kingstonu v Anglii a přespávám ve školních bytech. Mám tady jen jednu kamarádku Scarlett, která je o rok mladší. Vycházíme spolu moc dobře, ale Scarlett je moc dokonalá, a proto se nerada objevuji vedle ní. Má dlouhé a lehce vlnité vlasy v blonďaté barvě a k tomu velké modré oči s dlouhými řasami. Její postava je štíhlá, vysoká a prsa jsou středně velká a pěkně zakulacená. Nosí zajímavé věci z drahých obchodů. Je to ideál všech kluků v okolí.
Svůj žal si bohužel vybíjím na cigaretách a žiletce. Je to závislost, kterou může zlomit jen kluk, co mě bude opravdu milovat. Často žal topím i v alkoholu a chodím na pokoj opilá, čehož si všímá jedna dotěrná paní, která zde vytírá schody. Říkám jí, ať si hledí svých schodů, ale vlastně bych tu pomoc více než potřebovala. Mám ale ještě své malé tajemství. Tajně se totiž svěřuji nějakému klukovi, který si mě přidal na komunikační server Facebook pod jménem Nikolas Johnson. Pomáhá mi řešit mé problémy. Prý brzy přijede k nám do Kingstonu, bude tady studovat vysokou školu naproti té naší. Jsem zvědavá, jak zareaguje, až zjistí, jaké to pomáhal ubohé ošklivce.
Určitě se teď ptáte, co dělají rodiče. Už odmalička jsem byla jen na obtíž. Rodiče pracují v divadle od rána do noci. Tohle se hodně podepsalo na mém sebevědomí. Umřu, pokud si nenajdu lásku.