Modlitba

Pane, učiň mne nástrojem Tvého míru.
Tam, kde panuje nenávist, dovol, abych zaséval lásku,
kde panují urážky, ať zasévám odpuštění,
kde panuje zoufalství a hrůza, ať zasévám naději,
kde panuje tma, ať rozdávám Světlo,
kde panuje smutek, ať vzbuzuji veselí.
Ó, Pane, učiň mne utěšitelem a ne hledajícím útěchu,
chápajícím a ne hledajícím pochopení,
milujícím a ne hledajícím lásku,
neboť tomu, kdo dává, se dostane,
tomu, kdo odpouští, je odpuštěno
a jen smrtí nalézáme věčný život.
Pane, učiň nás posly svého míru,
abychom přinášeli lásku tam, kde je nenávist,
ducha odpuštění tam, kde je bezpráví,
jednotu tam, kde jsou rozpory,
pravdu tam, kde převládá omyl,
důvěru tam, kde jsou pochyby,
naději tam, kde si zoufají,
Světlo tam, kde je stín a temnota
a radost tam, kde je smutek.

(Svatý František z Assisi)

Pokud momentálně uvažuji nad těmito slovy, docházím k závěrečnému faktu, který zní následovně -
"Nechť tato slova nejsou Vaší modlitbou !
Nechť jsou náplní Vašeho každodenního života a tím i vašeho charakteru."
...a pak TU bude lépe...