rozhovory s Bohem. Rozhovor 4

Láska. Jak toto slovo krásně zní. Toto slovo představuje, nebo by alespoň mělo být představou o věrnosti, dokonalé komunikaci, porozumění, kladném vztahu, náklonosti, obdivu, touhy a sexuální přitažlivosti.
Toto je dokonalá idea a co si budeme namlouvat, všichni chceme, abychom měli vedle sebe člověka, který nám naslouchá a dává nám najevo svou náklonost a city.
Bože, cítil jsi někdy lásku?
Myslím si, že ano. Než jsi stvořil nás lidstvo byl jsi sám a samota občas bolí. Tak sis řekl, že si vytvoříš přízněné duše, děti.
Láska k dětem je přece ta nejsilnější a nejčistší. Měl jsi to dobře naplánované, ale zvrtlo se ti to.
Láska totiž umí i zradit a tu zradu pociťuješ dodnes. Myslím si, že poprvé jsme tě zradili, když jsme začali ničit přírodu, podruhé když kmeny a vznikající národy proti sobě začali bojovat a po třetí když většina lidí v tebe přestala věřit.

Myslím si, že tvůj ideál, tvá vysněná myšlenka byla, že když si nás vytvoříš, budeš mít někoho, kdo v tebe bude věřit, někoho, kdo tě bude obdivovat, pro tvou moc a velikost. Doufal jsi v naši lásku k tobě, jenže opak je pravdou.
Lidé se vášnivě milují a bohužel když tato vášeň pomine, začnou se opouštět, v horším případě se začnou nenávidět a ubližovat si.
Lidé totiž začnou opovrhovat a bojovat proti někomu, kdo nesplňuje jejich očekávání a sny.

Nepřipomíná ti to něco, Bože? Nepřipomíná ti to tvoje sny a očekávání, které jsi vkládal do nás?