Rozjímání nad bodem X
Rozjímání nad bodem X
Anotace: Mé filozofické zamyšlení z roku 2013, kdy jsem zkoumal ve svém tichu, ty nejhlubší otázky lidské existence.
Každý jeden člověk, se nachází, na svém vlastním stupni poznání a toto jeho poznání a pochopení, je pro něho to nejsprávnější, které má. Proto říkat někomu, že nemá pravdu je lživé, neboť on tu pravdu ze svého vlastního stanoviska ve skutečnosti má. Jeho pravda však nezůstává konstantní, ale neustále se mění vlivem prožitých událostí života a tím i nabýváním mnohých zkušeností. To vše ho neustále přetváří v jeho myšlenkových názorech.
Pojďme se podívat trochu blíže na význam slov pravda a lež. Já věřím, že něco takového jako lež vůbec neexistuje, ale že existuje jedině živá, neustále se měnící a zároveň konstantní pravda.
Dejme tomu, že veškerá existence, existuje jen díky nějakému prapočátku, vyšlého z prazákladu Bytí, v nějakém bodě X. Dejme tedy tomu, že je to bod, kdy vznikla existence. Ale dá se vůbec určit tento bod X? Nebude to tak, že samotným bodem X, je ona existence samotná? To by ovšem znamenalo, že by existence byla věčností, protože bod X, není možné zachytit či určit! Pouze věčnost lze zachytit ležatou osmičkou, neustále se rozšiřující nekonečnosti. Pokud chápu věčnost tak, jak ji chápu, potom věčnost byla vždycky a z této věčnosti vyšlo ono Bytí života, které je již svou přirozenou povahou věčné a tudíž vše, co existuje má již v sobě zakódovanou stejnou věčnost, ze které vyšlo.
Věřím v nebe, jako určitou duchovní sféru, a věřím také v peklo (rovněž ve světle určité duchovní oblasti), neboť tam, kde je plus, musí být zákonitě i mínus. Avšak mé peklo a mé nebe je odlišné od toho křesťanského, o kterém káží církevní kněží. Mé peklo a mé nebe bylo a vždycky je, mnou vytvořené ve věčnosti mého Bytí! Proto je mé peklo a mé nebe tak svobodné. Jsem to já, kdo své vlastní peklo může nechat zhroutit v iluzi, kterou pro něho určím. A na druhé straně mohu stvořit své vlastní nebe, pokud se tak rozhodnu. Peklo skutečně existuje! Ale existuje pro každého, kdo v něho věří!
Jsme svobodné duše. Bůh nechce mít roboty, nechce mít nějaké bezduché stroje, ale bytosti, se kterými může mít plnohodnotný vztah. Proto nás obdařil něčím tak dokonale nepřekonatelným, jako je svoboda duše. A právě svoboda duše určuje veškeré její směřování.
Věřím, že žádná duše, nebude navěky zavrhnutá! Taková duše, bude jen svou vlastní věčnost, prožívat své vlastní peklo, než si uvědomí, že jí chybí harmonie Bytí a proto ji její vlastní věčnost zavrhnutí, přivede k věčnosti spasení. Věřím, že duše Hitlera, Jacka rozparovače, Jidáše Iškariotského či samotného ďábla, jejich vlastní věčnost zavržení, přivede k věčnosti spasení! Lidská duše může pouze odumřít Milosti Boží, ale nikdy nemůže zemřít, své vlastní věčnosti, ze které vyšla! Vždyť i samotná Milost Boží, je věčností a jako taková je ve své vlastní věčnosti, připravená pro všechny ty, pro které byla smrtí, být opět životem věčnosti až přijde jejich „Boží hodina,“ jejich vlastní naplnění.
Vždyť pokud je Bůh, dokonalá Láska, nebyla by dokonalá i ve věčnosti zavrhnutých?
Věřím, že něco takového jako lež neexistuje! Příklad: Mohu někomu lhát, ale svým právě probíhajícím lhaním, již vytvářím určitou myšlenkovou formaci, která už z hlediska věčnosti probíhá! Je tedy opravdu lež lží nebo pravdou? Stačí jediná myšlenka – vůle, a už tvoříte něco naprosto reálného a stejným způsobem můžete tvořit nové světy, kde budete svým vlastním Bohem! Protože ač se vám to zdá sebevíc rouhavější, vy ve skutečnosti tím Bohem jste způsobem, který vám přináleží, na rozdíl od ďábla, který si nárokoval své Božství způsobem, jenž uvedl Bytí do dokonalé disharmonie, kterou vlastně ( v dokonalosti Boží ) byl uveden pohyb života a tudíž i ono zachvění věčnosti, která se tímto mohla projevit!
...
Název díla: Rozjímání nad bodem X, Text © Zdeněk Vlha, 2013 & Hudba, zpěv a obrázek: AI
Komentáře (9)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Já tomu říkám svoboda volby.Ta je něco s čím se rodíme a co by mělo být nezpochybnitelné. Ale nejde jen o tu svobodu ale i zodpovědnost za volby, které děláme. Peklo je možná jen výsledek našich nejhorších rozhodnutí.Takových, která nás nejvíce oddalují od toho, kým opravdu jsme.
10.04.2025 02:55:41 | Ellaferra
..buď v klidu -nenechej se nikým a ničím rozkolísat a stůj si za tím, čemu rozumíš!!
já spoustu toho vnímám naprosto podobně :)**
přinejmenším jsem naivní dva a to je už dobrý - nejsi sám :DD
krásný večer
05.04.2025 19:10:55 | šuměnka
Děkuji šuměnko za podporu. Já už na žluťáka ani nejdu reagovat. Chybí mu pokora a respekt vůči jiným. Každý má svůj vlastní stupeň vnímání a tak je to i správné. Každý má tolik, kolik si vydobyl. Ale tam, kde chybí pokora a respekt k druhým, tam už začíná skutečný problém. Říká, že mne zná. Je to zřejmě génius. Já neznám ani sám sebe. A on zná člověka, kterého nikdy nepotkal.
Je smutné, že někteří lidé nedokáží ocenit různost pohledů a názorů, a to je podle mě skutečný průšvih.
Píše, že stále fňukám. Kde? V básních? Ano, v básních se vypisuji ze své prožité bolesti. Pro mě jsou básně formou terapie, způsobem, jak se vyrovnat s tím, co jsem zažil. Pokud to někdo vnímá jako fňukání, pak se ptám: K čemu jsou dobré básně? Básně jsou médium, skrze které můžeme vyjádřit své nejhlubší pocity a myšlenky. Jsou to slova, která dávají hlas našim emocím, našim radostem i strastem.
Poezie je pro mě něco víc než jen slova na papíře. Je to forma umění, která nám umožňuje prozkoumat hloubky naší duše, sdílet naše radosti i bolesti. Bez ní bychom ztratili schopnost vyjádřit to, co je v nás nejhlubší. Básně nejsou jen o smutku, jsou o celém spektru lidských emocí. A pokud někdo vidí v mých básních jen fňukání, pak možná nepochopil jejich skutečný význam.
Život nám někdy přináší situace, které jsou tak těžké, že se zdají být téměř neúnosné. Opustila mě žena, které jsem věřil a kterou stále miluji, a tato ztráta mě zasáhla hluboko v srdci. Když člověk miluje, dává do vztahu celou svou duši a ztráta takového spojení může být devastující. Je to, jako by se část mého světa zhroutila a já jsem zůstal stát uprostřed trosek, snažíc se najít cestu ven.
Krátce poté, v momentu, kdy jsem byl stále ještě rozrušený a zmatený, se stalo něco, co jsem si nikdy nedokázal ani jen představit. Neúmyslně jsem zabil člověka. Tato událost mě zasáhla jako blesk z čistého nebe. A já se ptal sám sebe, jak se s tím vším vyrovnám? Jak může člověk pokračovat, když se ocitne v tak temné propasti?
Možná by si někdo mohl myslet, že by ho to nesemlelo, že by jeho duše zůstala nedotčená. Ale pravda je, že každý z nás má své limity a každý z nás by v takové situaci plakal. Není to jen o tom, co se stalo, ale také o tom, jak se s tím vyrovnáme.
V takových chvílích je třeba najít sílu a odvahu čelit realitě a postupně se pokusit znovu najít klid a smysl života.
To není o fňukání, ale o vyrovnávání se s danou skutečností a o hledání nového důvodu, proč žít a proč opět najít odvahu vstát a kráčet přes všechnu svou bolest.
05.04.2025 23:08:55 | malé srdce
Tvůj problém, kamaráde, není (až tak moc) v tom, že jsi přehnaně citlivej, tvůj problém je, že jsi neskutečně naivní... pokud to, co píšeš, myslíváš vážně...
05.04.2025 15:08:41 | Ž.l.u.ť.á.k.
Ano, myslím to vážně. A nevím, proč si myslíš, že jsem přehnaně citlivý? Soudíš, aniž bys byl znal člověka, o kterém soudíš.
05.04.2025 17:10:15 | malé srdce
Myslíš, že tě neznám?
Vždyť jsi tu na sebe už vyzradil sned všechno co šlo a to, co jsi vyzradit nechtěl, už člověk vyčte mezi těmi řádky (a to nemyslím obrazně)
Já opravdu nejsem zlý člověk a mám v sobě víc empatie než si myslíš, ale na rovinu...
nevím jak to říct...
Ať zvedne ruku ženská, kterou přitahuje tak moc rozněžnělej ufňukanej chlap...
Chápeš?:-)
05.04.2025 19:30:58 | Ž.l.u.ť.á.k.
Zvolil jsi si těžké téma... já to mám vyřešené... já chcu jen do kočičího nebe, už mě tam čeká mourek ,besinka a další tříbarevná kočička...na stejném místě je postihlo neštěstí,na krajnici někdo to pálil přes vesnicí a všichni miláčkové mě vyhlíželi skoro u baráku, pár metrů od bezpečí... kočičí nebe je, že budu hladit zas své miláčkové a to je krása
05.04.2025 12:15:28 | mkinka
Milá mkinko, Ty máš takovou krásnou kočičí dušičku. Věřím, že se jednou se všemi svými Láskami potkáš a budete nekonečně šťastní.
Jistě znáš knihy od Dr. T. Lobsanga Rampy a ten v jedné ze svých 21. knih které napsal, píše v knize, Živit plamen, také o kočičkách.
Cituji: (jen takový výcuc pro Tebe mkinko) - upraveno a zkráceno
Ti, kteří opravdu milují své takzvané "mazlíčky", si mohou být jisti, že až pro oba skončí tento život, znovu se sejdou...
Na druhé straně si uvědomí, že mohou komunikovat se zvířaty a zvířata jim budou odpovídat v jazyce, jaký se jim bude líbit...
Ano, zvířata jdou do nebe, ne do křesťanského samozřejmě, ale to nevadí. Zvířata mají skutečné nebe, žádní andělé s křídly z husích brk, je to opravdové nebe, mají svého Manua, svého boha, který se o ně stará.
Zvířata nejsou podřadná stvoření. Jsou odlišná, ale ne méněcenná.
Lobsang dokonce popisuje zajímavou věc. Tvrdí, že lidé ztratili schopnost telepatie z důvodu, že tuto sílu zneužili právě tím, že pomocí ní lovili zvířata.
Zvířata instiktivně vědí mnohem víc, než lidé.
Kdysi dávno, v jiném světě, v jiném systému, daleko od naší sluneční soustavy, byla civilizace koček. Tehdy kočky dokázaly užívat své "prsty", jako to dělají lidé. Upadly v nemilost a tak si mohly vybrat, jestli se chtějí vrátit zase na začátek, nebo přejít do jiného systému a pomáhat ještě nestvořené rase. Kočky jsou laskavé a chápající, takže se celé plemeno i s kočičím Manuem, rozhodlo přejít na planetu, které říkáme země. Přišly, aby pozorovaly lidstvo a podávaly zprávy o lidském chování jiným sférám, něco na způsob neustále spuštěné televizní kamery. Ale kočky pozorovaly a informovaly, ne, aby lidem uškodily, ale aby jim pomohly.
Kočky přišly, protože jsou samostatné a nenechají se ovládnout. Přišly jako malá stvoření, aby se k nim lidé chovali laskavě, a nebo tvrdě, to podle povahy.
Kočky jsou mírné a mají na zemi dobrý vliv. Jsou přímým prodloužením samotné velikosti tohoto světa, zdroje informací, v němž jsou mnohé pokřiveny podmínkami, které zde vládnou.
Buďte na kočky milí, chovejte se k nim laskavě, věřte, že žádná kočka nikdy člověku vědomě neublížila, ale mnoho, mnoho koček umřelo, když se snažily pomoci lidem.
05.04.2025 12:56:06 | malé srdce
