O lásce

 

Láska, tolik skloňované slovo, zřejmě se nenajde nikdo, komu by nic neříkalo. Uvědomme si ale, že čeština, jinak tak báječně bohatý jazyk, má jen jeden výraz pro různé druhy lásky.

 

Odborníci nalezli rozlišení v řečtině. V tomto jazyce se vyskytují cca tři pojmenování lásky. Liší se od sebe navzájem svým zaměřením :

 

„Eros je láskou převážně tělesnou, často s možností přesahu do duševní polohy. Je odkázána na to, že má svůj počátek v láskyplných pocitech vůči milovanému. Jen tak jsou pak lidé schopni také láskyplných myšlenek, ze kterých nakonec vyrůstají i láskyplné skutky.“

„Philia - znamená v řečtině věrnost přátelům, obci nebo zemi. Philia po člověku požaduje čest, rovnost a pochopení lidí, věcí a souvislostí. Na jejím základě jsou postaveny zejména kamarádské a přátelské vztahy.“

 

A pak je tu ještě něco víc  - agapé.

„Lásku Agapé řečtina přímo vymezuje (definuje) jako nesobeckou lásku bez podmínek, která dává, aniž něco očekává zpět. Je takovou podobou lásky, která není zapálena přeskočením nějaké jiskry, způsobené setkáním mezi milujícím a milovaným (jak je to charakteristické pro „romantické“ pojetí), nýbrž se k druhému přiklání skrze milující skutky proto, že jej chce milovat. Agapé nám umožňuje, že se láska může stát rozhodnutím. Při tomto přístupu se nejprve rozhodneme o druhém láskyplně smýšlet.“

Tolik odborná literatura.

 

Přemýšlím o té třetí „verzi“. Jde o lásku nikoli k věcem, ale pouze k lidem. Lze sem samozřejmě zařadit jak lásku partnerskou, tak vztah mezi opravdovými přáteli, a ještě je tu fenomén zvaný láska k „bližnímu“. Nesobecké dávání se bez podmínek. Možná to na první pohled u někoho vzbudí nedůvěru, zda vůbec něco takového mezi lidmi existuje a funguje. (snad kromě lásky mateřské) O člověku je známo, že v sobě skrývá rozporuplné vlastnosti: na jedné straně se rozplývá nad každým osiřelým holátkem a na druhou stranu dovede pro získání nějakého prospěchu druhého člověka i zabít. Ponechme teď stranou sobce a jiné pošetilce a zajděme raději na hlubinu dobré vůle. I tady však se najdou případy, kdy zaslepená, nerozumná a přehánějící „dobrá vůle“ se stane obtěžující záležitostí.

 

Pojďme se tedy zaměřit na ty lidi, kteří jsou schopni, třeba i přes negativní pocity, milovat tou krásnou, bezpodmínečnou a nezištnou láskou agapé. Ano, oni milují, aniž by očekávali odměnu v jakékoli podobě. Jejich motivací ovšem není obdiv k vlastnostem dotyčného. Oni prostě jenom vidí nouzi svých bližních.

Myslím si, že není dobré omezit se pouze na to, že budu takovým lidem fandit. Mou snahou bylo a bude, aspoň doufám, takovou prostě být.

 

Jak může láska Agapé člověku prospívat v jeho životě? Kdo to jednou zkusí, dostává bezesporu pocit uspokojení (ikdyž ne vždy). A taky naplnění. Mnoho lidí si dnes naříká, že nemají pro co žít. Tak toto je jeden z podstatných důvodů! 

 

Ale pozor, jak už bylo řečeno, jde zásadně o rozhodnutí, nikoli o reakci na nějaké libé pocity nebo na obdiv. Já ze svého rozhodnutí mohu např. pomáhat člověku veskrze nesympatickému. (Může se pak třeba odehrát ten zázrak, kdy on se projeví tak krásně, jak bychom to ani nečekali.) Nebo mohu pomáhat bezprizorním dětem či opuštěné babičce atd.

 

A nyní se zaměřme na to, jak se Agapé osvědčuje v partnerských vztazích, to je vůbec kapitola sama pro sebe.

Vzpomínám si, že mi kdysi vyprávěla jedna moje kamarádka o krizi svého manželství, která nastala až po mnoha letech jeho trvání. Nikoli ale z důvodu nevěry či podobné zrady. Byla v tom uražená ješitnost jejího partnera, bouchnutí do stolu a výzva: „Běž pryč!“ A pak několikatýdenní tichá domácnost. Pokusy typu: „Můžeme si promluvit?“ končily odmítavým „Není o čem!“

Odcizení na sebe nenechalo dlouho čekat. Co se v takové situaci dá dělat?

Měla naštěstí dobré přátele, měla se komu svěřit, s kým se radit. Přesto prožívala velké pochybnosti. Zejména, když to zlé mlčení trvalo nekonečně dlouho. Říkala si: „Kdyby mě měl jen trochu rád, nemohl by se přece ke mně takhle chovat.“

A tak byla nucena bilancovat. Přemýšlela nejen o tom zlém, ale dávala si dohromady seznam jeho dobrých vlastností, pro které stálo za to vydržet. Doba jeho arogantního mlčení se dál vlekla. Přitom se nedalo nic jiného dělat, než čekat.

Vyplatilo se. Viděl její vstřícnou věrnost a po několika dlouhých týdnech neodolal její lásce bez podmínek. Konečně začal komunikovat a dnes (je tomu už řada let) si oba spokojeně spolu žijí, a to podle vyjádření jejího i jeho. K tomu bych jen dodala: Nevím, jaký konec by příběh měl, kdyby kamarádka do svého smýšlení tenkrát nezahrnula tento druh lásky…

 

Láska agapé je bezesporu tou nejobtížnější variantou, ale co kvalitní není obtížné. Myslím, že to, co nás stojí mnoho námahy, nám ve výsledku může poskytnout hodně radosti.

Řekla bych, dokonce tvrdím, že se pro mnohé může stát životním stylem.