O víře

 

1.

 

Boha nikdy nikdo neviděl, tak proč mám v něho věřit? Miliony lidí na celém světě v něho věří. Jsou bláhoví?

Řekněme si to jinak: Vědecké důkazy o jeho existenci nám chybí (proto taky jde o víru). Ale nejsou ani jednoznačné důkazy proti.

 

Víra se opírá o důkazy nebo indicie nepřímé. Těch je opravdu mnoho.  Tady se na chvíli zastavme. Řadou krátkých argumentací bych chtěla ukázat, že věřit dnes, v době vědy a techniky, je právě tak moudré, jako tomu bylo v minulosti. Stačí otevřít oči a rozhlížet se kolem sebe.

 

Tak třeba taková růže na mém stole. Kdybych byla roztržitá, nevšimla bych si jí. Někomu lhostejnému by neřekla nic. Při troše pozornosti rozliším, že jde o růži zahradní. Ale mohu vidět víc: skrze květinu položenou na mém stole mohu vidět ruku toho, kdo mě má rád a kdo ji tam položil. Takové znamení je zároveň výzvou poznat a možná i milovat ho.

Jsem přesvědčena, že existují „Boží znamení“, která můžeme poznat a interpretovat za předpokladu, že jsme pozorní a odhodlaní hledat pravdu.

 

Tak především vesmír – ten obří taneční sál, kde hvězdy do sebe nikdy nenarazí!

Astronomové pochopili vesmírný mechanismus, takže mohou matematicky vypočítat některé jevy. Vesmír je řízen velmi složitými, ale zároveň přesnými zákony. Kdo je jejich původcem? Existuje geniální scénograf a režisér tohoto gigantického baletu? 

 

Podobný úžas prožívají ti, kdo zkoumají stavbu zdánlivě obyčejné hmoty. Pro popis chování částic v mikrosvětě bylo nutno vytvořit poměrně v nedávné době novou teorii nazvanou kvantová mechanika. A pak je uvnitř každého atomu ještě jádro – jaderní fyzikové objevili v kosmickém záření i ve svých laboratořích řadu druhů částic a k nim jejich partnery – antičástice. Z jaderné fyziky se vyčlenil nový obor, zvaný fyzika vysokých energií, který tento svět částic zkoumá.

I ty nejobyčejnější věci kolem nás mají tedy složitou vnitřní strukturu, která respektuje úžasné zákony a má vysokou symetrii. V kapce vody nebo zrnku písku se zrcadlí řád celého vesmíru.

 

A přicházíme do říše rostlin a živočichů.

Darwinova teorie, ač zní, aspoň v některých aspektech, vcelku důvěryhodně, mi nevysvětlila, kde se tady v dávnověku vzal z ničeho najednou živý organizmus. Tvrdí se, že hmota z vlastních zdrojů vytvořila život, aniž by se to nějak dokazovalo.

 

Ze světa zvířat:

I laické veřejnosti je vcelku dobře známo, jak to chodí třeba ve včelím úlu nebo v mraveništi. Je tam výborná organizace práce a zcela evidentní podřízenost jednotlivců určitým zákonům. A zase se ptám: Jak si to vysvětlit? Nějakou náhodou?

 

O člověku:

I bez zevrubnější znalosti anatomie si můžeme dost dobře uvědomit, jak úžasně důmyslně je sestaveno složité lidské tělo. Produktem lidského mozku nejsou jen teorie a praktická díla, máme také city a svědomí, vůbec uvědomění si svého já…

 

Nevěřím, že to všechno je dílem jen jakýchsi náhodných postupů…

 

 

2.

 

Mnoho lidí říká, že „něco nebo někdo nad námi asi bude“, já říkám, (proč bych se měla bát jej pojmenovat) je to Bůh. Navíc si dovolím tvrdit na základě jeho odkazů v bibli, že základní jeho vlastností je - milosrdný.

 

Znám ty námitky typu: Proč je na světě tolik zla, kdyby existoval Bůh, nemohl by se na to dívat. Na to mám zásadní odpověď: Bůh dal a dává každému člověku svobodnou vůli. Takže se může rozhodnout pro dobro nebo pro zlo. V minulosti i v přítomnosti se tahle svoboda projevila a dosud projevuje – však víme, jak. Svou činností jsme si toho už hodně na této planetě pokazili a kazíme i nadále.

Ovšem, abychom žili jako loutky bez vůle, to není možné. Jistě mi dáte za pravdu, to by se nikomu z nás nelíbilo. Ani Jemu ne.

 

Z dalších námitek ještě stojí za zmínku obava z náročnosti. „Přizpůsobovat svůj život Božímu řádu, to se mi vůbec nechce“. To chápu velice dobře. Jistou roli sehrává naše přirozená lenost. Ale, věřte mi, ono to není zase až tak těžké. Na druhou stranu - co je v životě lehké? Chci-li něčeho dosáhnout v jakémkoli oboru, stojí to většinou dost námahy, co si budeme povídat.

 

Člověk samozřejmě má možnost v Boha uvěřit a přitom nadále zůstat ve svých zaběhnutých kolejích, nebo jak byste raději formulovali, ponechat si svou svobodu a umínit si, že zůstává volný, nespoutaný. Tak při četbě bible si mohu říci například, tady do toho bych šla, ale jinak si do ničeho nenechám mluvit. Nebude to sice úplně ono, ale náš Stvořitel nás všechny miluje takové, jací jsme, zná nás a ví, že nejsme dokonalí. Náš život se časem může trochu změnit, ale jen proto, že se tak rozhodneme my sami, a to z vděčnosti k Němu. Ta vděčnost, to je jeden z mála dobrých důvodů, proč budu třeba jednat jinak, než dříve. Vnímavý čtenář Božích vzkazů dojde možná nakonec sám k přesvědčení nejen o Jeho existenci, ale také o Jeho láskyplném vztahu k nám. Bylo by to ještě na dlouhé povídání…

 

Teď mě napadá, měla bych vyjádřit svůj názor na fanatizmus. Byla bych nerada, kdyby snad někdo považoval mou úvahu za nátlak. Tedy k fanatizmu mám hodně daleko, dokonce jej přímo nesnáším a stačí mi jen náznak něčeho podobného a prchám. Fanatizmus se pozná zejména podle důsledné, násilné manipulace, což je mi rozhodně cizí. Já vždycky dávám ke zvážení své argumenty a zdůrazňuji možnost volby…

 

A teď jádro pudla. O co nám vlastně v životě jde.

Při přemýšlení (a rozhodování se) je třeba si uvědomit  -  co je v sázce?

 

Je omylem myslet si, že po smrti už není nic, budu mít od všeho pokoj. Chyba. Už tisíce let lidstvo ví o tom, že naše duše žije dál, a to buď dobře, nebo špatně.   Podle bible, Božího slova, (konkrétně zejména Evangelia) jemuž nemusím, ale měla bych věřit, je v sázce nejen kvalita života na této zemi, ale taky nebo především tzv. věčný život – chcete-li život po smrti. Jsou pouze dvě možnosti: - neodvratně nešťastný stav duše, popsaný jako „…pláč a skřípění zubů“, (Ano, to je ta pravá charakteristika toho známého pohádkového “pekla“.) nebo naopak – stav věčné blaženosti. Život v nebi, v Boží přítomnosti, to je dimenze světa, ve kterém platí to, co psal apoštol Pavel Korintským: „Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, co člověku nikdy ani na mysl nepřišlo, to Bůh připravil těm, kdo jej milují. Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha…“

Je tedy, na co se těšit.   „Kdo má uši, slyš!“

 

Pro někoho možná slovo do pranice, ale na rozhodnutí, kterou cestou se vydat máme jen tento (jeden) poněkud křehký pozemský život, žádnou druhou šanci nedostaneme! A tak bych vám přála, abyste všechno dobře uvážili, dokud je ještě čas…