TIMEO HOMINEM UNIUS LIBRI

Máš naprostou pravdu, ona i ta zručnost manipulace s lidmi, na které pracují celé týmy vysoce kvalifikovaných profesionálů, a nemožnost odhalení různých "podvrhů" už prakticky znemožňuje být si čímkoliv stoprocentně jist - je to myslím spíš o schopnosti kritického myšlení a vnitřní potřebě neustále o všem pochybovat a být schopen svůj názor i korigovat - a to všechno bolí, není to ani trošku pohodlné. Nedávno jsem někde zaslechl, že k tomu, aby člověk změnil na něco názor, potřebuje desetkrát víc argumentů, než kolik jich měl k tomu, aby se k nějakému názoru přiklonil. A to už také mnohé vysvětluje...

18.12.2015 23:37:29 | Amonasr

Píšeš...znemožňuje být si čímkoli stoprocentně jist...,
no, zde myslím, že stoprocentně nemáš pravdu:-).Jednou všichni v prachu lehnem a červi nás roznesou:-).Ááále, na druhou stranu, toto také není až tak stoprocentní,(myslím totál smrt), jelikož nikdo z nás zase stoprocentně neví, jestli nebude pak přece jenom žít dál, pouze bude mít třeba astrální tělo, a nebo zase zpět to naše a zase tady:-).Pěkná úvaha na sto procent.

23.01.2016 17:07:28 | Jeněcovevzduchukrásného

No právě - nic se nedá brát zcela absolutně... ;-) A díky :-)

23.01.2016 17:22:14 | Amonasr

Nádherný komentář, moc za něj děkuju – škoda, že se komentáře nedají taky zařadit do škatulky „oblíbené“, k tomuhle bych se určitě rád ještě mnohokrát vrátil.

V podstatě mi mluvíš z duše, akorát bych to tak precizně formulovat neuměl. Proto se ani nebudu pouštět do nějaké polemiky – snad až na jediné tvrzení, a sice, že vlastní názor má většina lidí. Beru to ale spíš podle vlastního vývoje, kdy jsem třeba ještě jako student nekriticky obdivoval, jak si ti mnozí moudří, s nimiž jsem se tu a tam případně setkal, dokáží v dané situaci utvořit vlastní vyargumentovaný názor a já měl pocit, že jsem natolik hloupý, že jen přebírám názory těch chytřejších a neumím si utvořit opravdu svůj „originální“ vlastní, že mi chybí znalosti, zkušenosti, atd. A teprve postupem doby jsem stále víc zjišťoval, že nemusím vždy respektovat názory i uznávaných autorit a že kolikrát je to víc póza než skutečná znalost či lidská moudrost, co z nich hovoří, zkrátka že nikdo „nesežral“ tolik moudrosti, aby mu jí ještě víc někde nechybělo. A dospěl jsem nakonec až do stadia, kdy už nectím stoprocentně žádnou „autoritu“ a nemám ani žádný nezpochybnitelný vzor. Ale chtělo to dlouhý čas a opravdu neustálé podrobování všemožných autorit kritickému zkoumání za všech okolností. Zkrátka, když to shrnu, dospět k vlastnímu názoru podle mě není až tak jednoduché a už vůbec ne pohodlné, a dokonce si myslím, že většina lidí na utvoření si vlastního názoru raději rezignuje. I když samozřejmě je to asi různé podle úrovně jevů – čím je to blíž konkrétnímu člověku a jeho každodenním běžným starostem, tak tím větší je asi pravděpodobnost, že nějaký vlastní názor má – třeba na to, jakou barvou si chce vymalovat kuchyň nebo jestli je lepší bůček pečený nebo uzený, případně koho měl trenér postavit do útoku... ;-)

Ale znovu zdůrazňuji, že Tvůj komentář naprosto akceptuji a je pro mě velice zajímavé, inspirativní i poučné si ho pročítat :-)

18.12.2015 23:28:50 | Amonasr

V tom punktu máš pravdu.

První zkušenosti, názory, a tak dále – tedy ty, které máme v této diskusi na mysli – v prvopočátku přejímáme od autorit… přesněji, od těch, které za autority považujeme; můžeme se dohadovat o tom, v jakém směru to autority jsou . Minimálně k nim vzhlížíme, protože nám mají co dát, dávají nám to a třeba o tom ani nevědí. Až sem je to v pořádku. Nebezpečné je vytvořit si dogma tím, že takovou autoritu postavím na piedestal. Nekriticky. Skutečnost, že s někým na sto procent nesouhlasím, je normální a neznamená to jeho degradaci… a pokud je to jím tak vnímáno, sám svoji autoritu zpochybňuje. Kritický pohled na člověka, jehož za autoritu považuji, vyžaduje, mimo jiné, značnou dávku jistého druhu odvahy. Ne každý ji najde.

Obrovskou autoritou může být například učitel pro své žáky - v pozitivním, ale i v negativním smyslu. Lidé striktně rozlišující dobro a zlo, černou a bílou, neznalí kompromisů, lehce ovlivnitelní, s diskutabilní schopností filtrovat příval informací, který se v dnešní době na člověka řítí ze všech stran. Někteří se posunou dál, názorově, lidsky, vědomostně, a tak dále. Někteří se zastaví – trefně o tom píšeš v podobě „jak vymalovat kuchyň“ – ale cítí se být povoláni diskutovat o tématech, jimž nerozumí, ani co by se za nehet vešlo. Aby si mohli vytvořit vlastní názor (obhajitelný), potřebují k tomu jisté pensum vědomostí (nikoliv ovšem ve stylu dnešní modly „nemusímnicvěděthlavněkdyžvímkdetonajdu“), pokud možno vlastních zkušeností a schopnost ověřovat si platnost informací z různých zdrojů. Pokud je jim předestřeno, že se až tak dalece v problematice neorientují, snadno dojde ke konfliktu, protože to berou jako útok na svoji osobu, i když tomu tak není. Je pro ně proto pohodlnější brát již informační filtrát… s tím, že do něj už kdosi přidal cosi svého navíc.

Je to vážně široké téma... je dobré vědět, že odtud nevymizeli lidé schopní vést smysluplný dialog :-)

19.12.2015 07:42:13 | paulmatthiole

Ano, nestavět autority na piedestal – to se mi líbí :-) A když ji někdo chce na něj stavět, bořit ten podstavec nenápadným podkopáváním nebo klidně i dynamitem, to by mělo být krédem každého kriticky myslícího a vnitřně svobodného člověka, podle nátury :-D I na Literu je několik autorů, kteří to systematicky a skvěle dělají a ti mají můj setrvalý obdiv. Naopak do těch, kteří nám ty piedestaly s jejich adorovanými a nekriticky přejímanými vzory občas cpou pod nos, si někdy s chutí rád šťouchnu ;-)

Pokud jde o učitele – autoritu, měl jsem po celý život na takové učitele štěstí, hodně mi dali a rád na ně vzpomínám a jsem za to vděčný i „osudu“. Byli to ti, kteří nelpěli na bezduchém memorování, ale naopak nás učili pronikat do podstaty jevů, odkrývat jejich skryté příčinné mechanismy a vedli s námi dialog, chtěli nás naučit o věcech přemýšlet, nikoliv odříkávat data a citace. O to víc mě děsí, když se někdo, kdo je sám oním „člověkem jedné knihy“, stane učitelem a může tak udusit myšlenkový rozvoj svých svěřenců a napáchat tím nedozírné škody. Bohužel dnes se pedagogy často stávají ti, kteří se vzhledem k svým předpokladům na „lukrativnější“ fakulty nedostali a může tak vznikat jakýsi začarovaný kruh prohlubující se nevzdělanosti či jen velmi povrchní vzdělanosti… Ale to už jsem zašel až moc do šířky.

Ano, téma je nesmírně široké a diskutovat by se o něm dalo donekonečna. Každopádně je i pro mě fajn, když mám s kým takto diskutovat, a to i při vědomí toho, že se na takovém pidiprostoru dá každý aspekt v podstatě jen nakousnout. Ale i tak je to nesmírně inspirativní a pomáhá to nabourávat i vlastní stereotypy myšlení :-)

19.12.2015 11:56:07 | Amonasr

PS: dočet jsem to až dokonce. :-)
Chápu, že to nebylo nutně mířené na mě. Ale jednoho svého oblíbence sem cpu poměrně často. Shodou okolností jsem se dnes snažil najít i někoho, kdo by ho z toho piedestalu shodil. Upřímně jsem mu to nepřál (to shození) a nejsem si jist zda se to někomu podařilo.
No... Nevím jak to zakončit. Jako jo no, myslím, že aspoň něco z toho, co píšete, chápu.

05.01.2016 18:52:05 | ewon

Ne, skutečně to nebylo mířené na někoho konkrétního, ale na leckoho konkrétního to může pasovat, jinak by to nemělo smysl psát :-D Ale ani to, prosím, nevztahuj na sebe ;-) Pokud jde o Chomského, sice ho pravidelně nečtu, ale myslím si, že s řadou jeho názorů bych asi souhlasil, ale určitě ne se všemi - já totiž nemám nikoho, s kým bych souhlasil ve všem bezvýhradně. Jsou mi blízké názory např. Jana Kellera či Václava Bělohradského, ale k řadě jejich tvrzení mívám taky vlastní výhrady. A o to myslím jde – nepřijímat nekriticky něčí názory jako předem správné jen proto, že je řekl ten nebo ten, ale podrobovat je vlastnímu zkoumání a konfrontovat je i s názory jiných autorit a svými vlastními zkušenostmi a vytvářet si tak názor vlastní, předem nezávislý na jakékoliv autoritě. I když sami třeba patříme k nějakému názorovému proudu, měli bychom k němu patřit ne jako k nějakému sportovnímu fanklubu, ale proto, že naše vlastní názory vycházejí třeba z podobného hodnotového systému apod. Ale pokud někdo bezvýhradně přejímá něčí názory a jako argumenty používá jen doslovné citace, tak to o příliš kritickém samostatném myšlení nesvědčí. Což zase myslím obecně, neukazuju na nikoho konkrétního ;-)

05.01.2016 20:16:56 | Amonasr

A kruh se uzavřel... ;-))

18.12.2015 11:25:50 | Amonasr

Díky za srozumění :-)

18.12.2015 11:25:14 | Amonasr

Možná… anebo taky nechuť k vlastní odpovědnosti za sebe sama... možná pohodlná konzumní lenost... možná oportunní vypočítavost… možná obyčejná lidská hloupost... možná leccos jiného…? ;-)

17.12.2015 19:56:37 | Amonasr

Možná napíší...možná je to moc příkré. ;-)

17.12.2015 20:05:01 | xlps

Hlavně je to asi individuální - jak kdo... ;-) Každopádně mě baví diskuze s kýmkoli, kdo dokáže kriticky myslet a nemusí mít vůbec stejné názory jako já. Bavit se s majiteli Pravd nebo jim naslouchat mě naopak strašně nudí a je to zbytečná ztráta času, protože to nijak neobohacuje. Máloco je přitom cennější než čas... :-)

17.12.2015 20:16:57 | Amonasr

Hezky řečeno, Jiří :-D Ač si o sobě mnozí myslí, že jsou hráči, jsou doopravdy jen obětovávanými figurkami (= užitečnými idioty) v cizích hrách… ;-)

17.12.2015 19:53:00 | Amonasr

Někdy hry tvoříme a někdy je s námi jiní hrají. :-))

17.12.2015 20:15:36 | xlps

Tak jistě, jsou různé úrovně her - na těch nejnižších asi občas tvoříme hry všichni... Hlavně pak sami v sobě... ;-))

17.12.2015 20:25:46 | Amonasr

Jde jen o to, nebýt příliš tvárnými herci, někdo je ale od přírody mastek a jiný žula.

17.12.2015 20:30:45 | xlps

Lidé jsou holt různé - a někdo má třeba ze žuly jen srdce a jiný z mastku hlavně mozek, ba co hůř, i jen z omastku... :-D

17.12.2015 23:57:58 | Amonasr

Všichni občas papouškujeme ;-)

17.12.2015 16:36:12 | Amonasr

To je věc osobního vkusu ;-))

17.12.2015 16:35:52 | Amonasr