Rozumět cestě
Rozumět cestě
i když se bráním, je někde v nitru stále přítomný.
Ale tam, kde jsou slzy, také úsměv bývá.
Přesto, čím hlouběji se vrývá žal,
ubývá místa pro štěstí?
v klidu a rovnováze jsme, jen když jsme prázdní.
Možná se rouhám, nechci uvěřit.
Cítím hlad, duchovní hlad po pevné víře nad smutky,
v trvalé, obyčejné štěstí,
neotřesené bouřemi,
čisté a průzračné,
dávající smysl existenci.
a kam dojít...
Tak ano, zkusím znovu,
ovládat sebe,
Neboť v tichu je úhelný kámen charakteru,
zvnitřněné lidství,
jinobytí...
-
Může vůbec nějaký člověk rozumět druhému?
Komentáře (29)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
Moc pěkně zpracovaná myšlenka. Sice teorie nemá "zábradlí" ale jako prima manuál k lidské spokojenosti je to nekonečně inspirující. Rád jsem nahlédl.
25.02.2019 13:09:44 | šerý
To je tak krásné, že jsem se zaregistroval jen proto,aby jsem to pochválil. Krásné dílo.
29.10.2016 23:02:19 | Zoltán
Ani nemohu uvěřit... s pokorou děkuji za sdílení.
Mnohokrát děkuji, Zoltáne.
Krásný den :-)
30.10.2016 06:24:45 | Helen Zaurak
Nebáť sa byť, nebáť sa ísť
tou cestou nám určenou.
Pohladiť stromy,
ich krídla v kôre zvlnené.
A tam niekde nájsť aj tie svoje..
Krásne a hlboké..také ako ty, milá Helen...
A moje srdce len tou túžbou horí:Jen vědět kam jít, a kam dojít..tak dobre si vyjadrila, to, na čo ja mám málo slov..Ďakujem.
23.05.2016 15:39:13 | Sofia Filein
Milá Sofio Filein, to já děkuji za Tvé sdílení, s pokorou.
Už jsme tedy dvě, jen vědět kam jít, a kam dojít...
Mám velkou radost z Tvého zastavení, děkuji Ti, dobrý večer :-)
Moc děkuji, jsem hluboce překvapena. Jsou věci, které je těžké vyslovit, ale dají se sdílet beze slov... mám pocit, že něco podobného právě prožívám. Hodně štěstí, milá Sofio Filein, moudrost milující.
23.05.2016 20:15:00 | Helen Zaurak
...snad může - k čemu by pak byla růže?...snad ne jen k žehlení průšvihů?...:-)
21.05.2016 10:32:56 | Jort
Díky, díky za naději v růži...
Nádherný komentář, Jorte, děkuji za Tvé zastavení.
22.05.2016 06:18:04 | Helen Zaurak
Každý jde svou cestou a pokud se na cestě zkříží dva lidé ve správný okamžik v podobném rozpoložení,proč by si nemohli rozumět...Bude to možná chvilka,chvíle...
Mě se líbí díla,které mě zastaví k zamyšlení a tato tak činí.Děkuji.
Spíš pokud spadneme na naší cestě,je umění vstát a jít a kam...tam kde ti otevřou dveře :-)
20.05.2016 21:57:47 | Danger
Ano, Dangere, je mi blízká Tvá úvaha, velmi, a jsem ráda, že jsi tu zastavil, moc mě těší.
Děkuji :-)
21.05.2016 08:12:28 | Helen Zaurak
Ne, ale může si to myslet a dokonce tomu i skutečně věřit. Ideální je, když věří oba.
19.05.2016 22:28:07 | Luky-33
Děkuji Ti, Luky, ano, tak nějak...
Velmi mě potěšilo Tvoje zastavení a zanechaná slova, jsem moc ráda, díky :-)
20.05.2016 12:17:42 | Helen Zaurak
Oslovila jsi mě svou básní, Helen. Už ji čtu po několikáté a jistě se k ní ještě vrátím.
19.05.2016 21:35:00 | AndreaM
Děkuji, pokorně děkuji, milá Andreo, a jsem překvapena, vůbec jsem nečekala tak široké sdílení. Jsem vděčna Tvému zastavení, mám radost :-)
19.05.2016 21:42:23 | Helen Zaurak
Úhelný kámen:-)kdysi më fascinovala šifra mistra Leonarda ale nejvíc doteď sám Leonardo...kdysi jsem věděla kam jít měla jsem společnou cestu ale pak se propadla temný období bez citů cílů prostě někdy sejdem z cesty :/ je fakt že psaním jsem se jaksi dostávala s depky protože když to bolí a rve na kusy uvnitř tëžko o tom s nëkým v reálu kecat páč já chtěla navenek být ta silná..hm to je však sebeklam Dnes už je to doufám za mnou a tobě dík za tuhle úvahu.Atd.ten úhelný kámen je znám v hermetice pod jiným názvem tajemno je fascinující tedy alespoň pro mě :-)
19.05.2016 18:24:34 | xoxoxo
Z Tvých slov mi zní, že víš, co znamená "mlčet o tom, co bolí", jsi tedy skutečně silná, to není sebeklam, milá Xoxoxo.
Hodně štěstí, milá Xoxoxo, ze srdce Ti děkuji.
:-)
19.05.2016 20:42:18 | Helen Zaurak
Krásně napsané. Je to paradoxní, podobně to cítí všichni a přesto je těžké si porozumět.
19.05.2016 14:36:27 | Lighter
Jsem nesmírně potěšena, že jsi četl a zanechal stopu pod mým textem, velmi si toho považuji, Lightere, děkuji Ti.
19.05.2016 20:32:13 | Helen Zaurak
ST Helen tak... máme stejný hlady :-)
19.05.2016 10:07:35 | Malá mořská víla
Ano, před chvilenkou jsem dojedla zeleninový salát, který jsem si sama připravila, mňam :-)))
Ne, vážně, věřím Ti, věřím Tvému duchovnímu hladu... moc Ti děkuji za vlídné zastavení. Pěkný večer, Malá mořská vílenko.
19.05.2016 20:30:34 | Helen Zaurak
Myslím že úplně nelze porozumět, spíš jen tak trochu sdílet, jen nevzývat dál žal a ze sebe si střílet...osobně jsem proto, aby se žilo ....na té dobrodružné Cestě zvané Život :-)
19.05.2016 08:07:55 | básněnka
Ano, Ivanko, moc Ti děkuji, s pokorou a ze srdce, udělala jsi mi radost :-))
19.05.2016 20:27:23 | Helen Zaurak
Tak ano, zkusím znovu,
naladit srdce,
ovládat sebe,
rozumět Cestě,
trochu si hrát,
nebát se být!
Milá Helenko,s tím naprosto souzním....díky za připomenutí.Ukládám si....ještě se k tomu vrátím.......později,teď volá práce.
Ale přiměla si mě k přemýšlení svým poetickým,živým pohledem....Ji.
Děkuji za Tvé "živé"vstupy.................za Tvé otázky...za Tvou
celou báseň...
19.05.2016 07:35:34 | jitoush
.....a taky mám pocit,že dobrý předpoklad k porozumění jiným je
v porozumění sobě....když tam se dokážeme posunout alespoň o píď,tak
máme šanci něco pochopit i směrem k jiným.Bylo by to na hluboké
přemítání s otevřeným koncem....občas žasnu,jak mě stopy Tvých
myšlenek vedou do podobných míst....kam i já našlapuji....Ji./úsměv/
19.05.2016 18:51:09 | jitoush
Jsem šťastná z Tvého zastavení, milá Jituško, děkuji :-)
Píšeš, porozumět sobě, abychom rozuměli jiným. - Ano, všem lidem jsou společné instinkty, tj. jejich pudy (i když se uzpůsobují zkušenostem jedince), tady jsme si navzájem všichni velmi podobní. Lidem naopak nejsou společné různé vášně, které dominují v jejich osobním charakteru, tu se často lišíme a je třeba velké tolerance vůči druhým. Vlastně být osobou (lidské bytí, existence) znamená absolutní jinobytí. Neboť podstatná a hodnotná jedinečnost každého jednotlivého člověka neznamená přece nic jiného, než že je právě jiný než ostatní lidé. A je tedy skoro zázrak, najdou-li se v tom množství různých jinobytí alespoň dvě bytosti sobě blízké, sympatizující... :-))
Nevím, možná píšu trochu krkolomně. Jsem také překvapena, kolik mám pod textem krásných komentářů, Tvým počínaje, Jituško, nic podobného jsem vůbec nečekala.
Děkuji moc a moc Tvému našlapování :-) Krásný večer, Jituško.
19.05.2016 20:25:27 | Helen Zaurak
Krásné dámy prosím též k přiřazení k sympatizujícím odlišníkům ;-).
S těmi vášněmi máš pravdu Helen...mou vášní je voda mmj a když o ní vášnivě (jak jinak) mluvím každý si hned myslí, že jej tam nutím lézt také a přitom, být v ní sama v celém velikém jezeře je také obrovské štěstí... volnosti, svobody, když se bojím překonání strachu, pro mne je to cesta co zbavuje smutku a bolesti fyzické i psychické.
Tvá otázka na konci je dle mého názoru klíčem především samého k sobě :-) jak moc s Vámi moudružky souhlasím :-)
19.05.2016 22:37:13 | Malá mořská víla
Malá mořská vílenko, děkuji Ti za sympatizujícího odlišníka, a především, za Tvé úžasné otevírání se... mohu si tak lépe představit, co mají lidé rádi, Tebe, Tvůj svět :-)
Ale "moudružka" mě rozesmála, to se Ti moc povedlo :-)) Já jen, za sebe, určitě moudružkou nejsem, spíše jsem na tom tak, že moudrost hledám a vyhledávám.
Děkuji, Mořská vílenko :-)
20.05.2016 12:24:24 | Helen Zaurak
No a právě proto jí jsi a Jituli také...moudružky poznám, drahóšku krásné...;-) také jsem pořád ve škole...hlavně nebýt soudružka ;-) ...papapá... odjíždím trénovat do moří...bude se mi stejně stýskat jesli nebude signál :-).
20.05.2016 19:19:18 | Malá mořská víla