Dnes ráno se slovo vloudilo
Z kůry mozkové se ozvalo
Nebo snad hlouběji než tam
Kde duše má svůj klidný chrám
Odpuštění je to slovo
Co přijmu-li, je odpuštěno
Odpustit někdy snadné není
I když nám dává rozhřešení
Opusť myšlenku tu svoji
Co brání všemu odpuštění
Pustíme-li někdy to
Co silou se tu drželo
Uvolní se to napětí
Co brání nám se uvolnit
Upustím-li ten starý vzduch
Co otravoval život můj
Život můj hned se navrátí
Do základního nastavení
Vždyť život má své zákony
Nádech a výdech musí být
Od-pouštím vše, co mě dusilo
Co na duši mě tížilo
Přijímám vše co má se dít
O další krok tak postoupit
Spíše ustoupit...zlé činy se nemají odpouštět.
18.03.2019 12:42:44 | Lighter
Děkuji moc za tvůj názor. Já jsem spíš pro odpuštění, protože ten, kdo udělá špatný čin, se sám už potrestal tím, že ho udělal :-)
19.03.2019 13:29:16 | vlnka
Bohužel si to "zločinec" obvykle neuvědomuje a to je ten problém! Odpuštění je možné až po uvědomění, litování a napravení zlých činů, ne před ním. Není snadné umět správně pdpouštět! A odpouštět sám sobě je úplně nejtěžší...
19.03.2019 14:40:40 | Lighter