po smrti
po smrti
Často se zamýšlím nad tím, co se děje po tom, co lidské srdce přestane bít.
Stane se opravdu to, že člověku najednou zhasne světlo a odejde? Prostě jen, blik.
Někteří berou smrt jako ukončení jejich trápení. Jako něco, co jim pomůže utéct té nesnesitelné realitě, ve které se doteď nacházeli. Je tomu ale opravdu tak? Co když ti lidé jen odejdou do světa, kde jejich utrpení právě zečne. Že se objeví někde, kde budou své životní noční můry prožívat znovu a znovu dokola a ty se budou stávat stále více děsivějšími.
Nemyslím si, že smrt je vykoupení. Že člověk prostě uteče od všech problémů, které má tím, že zemře. Pokud však ano. Pokud můžeme ostatním zde z vlastní zkušennosti po smrti říci že, mohou žít život plný zvratů, ale i šťastných momentů a odejít s klidem na duši, že udělali ve svém životě, co museli a mohou se odebrat na klid, jak to uděláme?
Možná je toto ta verze, ve které všichni chceme žít raději.
Co když se ale po smrti objevíme zase zde? Někde, kde jsme prožívali své mládí, svá trápení a své první lásky a budeme jen přihlížet tomu, co se zde děje. Budeme sledovat, jak naše děti a přátelé žijí svůj život, avšak nebude do něho moci jinak zasáhnout. Budeme prožívat situace, kterých jsou součástí a možná je i sledovat, jak truhlí pro naši ztrátu, ale nebude moc cokoliv udělat.
Odmítám věřit, že smrt je člověka konec, že odejde a už se nikdy nevrátí, nebo nebude existovat. Život by byl totiž moc málo komplikovaný na to, aby tomu tak doopravdy bylo.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Po smrti nic nekončí, ale vše pokračuje. Je to jen přechod z jedné místnosti do druhé. Při tomto přechodu prochází duše jakýmsi zmatením. Dá se to přirovnat k probuzení, když jsi ve fyzickém těle. Po probuzení jsi také trochu dezorientovaná a chvilku Ti trvá než se zorientuješ. A stejné to je, když procházíš branou smrti. Ne, smrt je jen porod do duchovní oblasti, ze kterého jsi přišla. Je to návrat domů. Nikdo Ti nedokáže říct, co je smrt, ale Tvá vlastní duše cítí, že žiješ věčně. V tomto je má víra naprosto neotřesitelná. Vždyť, jaký smysl by mělo všechno naše trápení, co tu zažíváme? Jaký smysl by měla naše Láska? Naše úsměvy a slzy? Naše emoce? Naše činy? Jaký by to všechno mělo smysl, kdyby po smrti nic nebylo?
29.01.2025 22:36:02 | malé srdce
Pro mě je zatím nejčerstvější představou života po smrti film Náš domov (portugalsky Noso lar), který vznikl podle "nebeského diktátu" panu Chico Xavier. Po absolvování časově neurčeného pobytu "na okraji" (umbral - něco jako očistec) přichází (no spíš je přinesen) hlavní hrdina do velkého spirituálního města. Těchto nebeských měst je několik desítek a všechny se nacházejí někde na "oběžné dráze" kolem Země. Já vím, může to být jen fantazie, ale copak by se vám nelíbilo, kdyby někde mimo tento divoký svět existoval náš nebeský domov?
29.01.2025 20:46:26 | Pavel D. F.
Rozhodně. Pokud bych si mohla vybrat, raději se po smrti objevím v tzv. ráji. Nikdo však neví, jak tomu doopravdy bude, že?
30.01.2025 10:09:11 | Kitty
Tak tohle je pro mě, Kitty, zcela nový pohled na věc:-)
Já jsem si do teď myslel, že jsou na světě jenom dvě skupiny lidí.
Realisti, jako já, kteří si myslí, že smrt je prostě konec (především proto, že bez mozku už toho asi moc nezažiješ...) a fantastové, kteří by rádi věřili, že nebe a věčný život je ráj a ne prokletí.
Ta tvá verze, že by lidi měli věřit na posmrtný antiráj, aby se mohli bát i života po smrti, to je podle mě ultra sebetrýznění:-) Určitě bych to považoval za naprosto nový pohled na věc, který nemá nic společného s peklem, protože v peklo věří jenom ti 'srdcem věřící' kteří jsou si jistí, že se jich netýká, a proto se tím nezaobírají ti 'falešní věřící' a nevěřící se tím netrápí, protože vědí to samý co já, že to jsou nesmysly:-)
28.01.2025 22:36:18 | Ž.l.u.ť.á.k.