Mít versus Být
Mít versus Být
Člověk by se měl zastavit a zeptat se sám sebe, co je život a o čem by asi život měl být?
Má život smysl a účel?
A jaký je můj život?
Jsem spokojený s tím, jak žiji?
A jestli spokojený nejsem, tak proč je tomu tak?
Člověk pozná už jen jedno slovo – MÍT a nepozná slovo BÝT a tu začíná veškerá tragédie lidského života, protože slovo – MÍT – vyjadřuje touhu něco vlastnit a čím více toho vlastníme, chceme ještě více a toto vlastnění je pastí, do které jsme se sami chytili.
Chtění po něčem, ona touha něco vlastnit nás spoutává, činí nás nesvobodnými a závislými od předmětu našeho chtění. Všechno začíná jedinou touhou – CHCI!
JÁ CHCI! – Takto se nám představuje naše vlastní ego. Jeden z mých vzácných učitelů vždy říkával:
JÁ je EGO,
CHCI je TOUHA,
... zbav se ega,
zbav se touhy
a zůstane PODSTATA.
Chtít můžeme spousty věcí, ale štěstí nám to nepřinese, co už vlastně jednoznačně vyplývá z faktu, že si nárokujeme něco mít. Po něčem tedy toužíme. Slovo chtít je v přímém vztahu se slovy mít, vlastnit. Slovo Mít by mělo být vystřídáno slovem BÝT. Jenže my lidé se staráme jen o to MÍT, které nás poutá ke světu a o to BÝT se nestaráme. A podle toho také svět vypadá a svět je vždycky takový, jakým ho chceme mít. My sami si vytváříme tuto nešťastnou realitu okolo sebe. Jenže svět nemůže být postavený na konzumismu, protože jeho pilíře, jsou vystavěny na nejistých základech. Dnes máme to nebo ono a zítra už nemusíme mít vůbec nic.
Proto hledejme to, co je stálé a co přináší pokoj duše, harmonii a mír. Najděme si čas a podívejme se do zrcadla na svou tvář. Co vidíme? Nic tak věrně nezachycuje to, kým jsme, jako právě naše tvář. V ní se zračí to, čemu dáváme přednost. Celý náš život je zachycený v naší tváři. Každá jedna vráska, či záhyb kůže byla vytvořena naším životem, naším smýšlením, našimi prioritami, naším žebříčkem hodnot. Co vidíme ve své tváři? Co vyzařuje z obrazu, na který se díváme?
Název díla: Mít versus Být, Text © Zdeněk Vlha, 2005 & Hudba, Zpěv a Obrázek: AI
Komentáře (23)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
není to snadné, občas - někdo víc, někdo míň, pod tlakem světa (ve skutečnosti to jsme ale my, kdo na sebe tlačí...) zabloudíme ve svém příběhu... zapomeneme, že je to jen příběh, a někdy dokonce není ani úplně náš.. tak pro začátek třeba - zastavit se... my nejsme tím příběhem, který nám běží v hlavě...
a vzpomněla jsem si, tady to Míla říká skvěle:
https://www.youtube.com/watch?v=3VIZquc7oHQ
12.02.2025 17:23:39 | Sonador
Děkuji Ti Sonador za Tvá slova a za ten odkaz na video.
Velmi se mi líbí jak paní Tomášová vysvětluje tak hluboké téma
s takovou úžasnou jednoduchostí a přirozeností.
Je vidět, že to měla prožité.
12.02.2025 17:42:53 | malé srdce
ještě... jak o tom mluví, Bytí nemůže být jen v klidu, je to život a ten se projevuje v pohybu, problém je to přílišné ztotožnění, nebo naopak snaha něco změnit (okolnosti, na které nemám vliv), zastavit (mysl), něčeho se zbavit (ega)... ale o to přitom vůbec nejde, jde o to přijít na to, že to všechno ke mně patří, je to nástroj, ale nejsem to Já... a že čím víc odporu, tím víc odporu;)
12.02.2025 17:54:06 | Sonador
To je pravda co píšeš a na to jsem já úplně zapomněl a neuvědomil si to. Vždyť Bytí je živé a neustále se proměňující. Je tedy v pohybu. A právě v tom pohybu se projevuje jeho podstata, z čehož tedy vyplývá, že klid v jeho absolutním vyjádření, by znamenal stagnaci.
A teď, jak velmi správně poznamenáváš,
když se s něčím ztotožníme, ztrácíme kontakt s tím, kdo jsme.
Když však chceme něco změnit, na co nemáme vliv,
uvrhne nás to do stavu neustálého boje.
Možná nedělám dobře, pokud chci vyloučit Ego.
Ego je nástroj - součást mé existence zde na Zemi.
Když se ho snažím vynulovat, či vymazat,
tak asi způsobuji tření a odpor, čímž vzniká nekonečný kruh...
Ty jóóó... a proto jsem se za ty roky nikam neposunul!
(překvapený tím náhlým uvědoměním)
Celá ta cesta, kterou procházím, není o tom, abych něco zastavil!
Je to součást mne samého!
Už vím, co je klíčem!!!
Je to PŘIJETÍ!
Přijetí toho, co je, takové, jaké to je.
Ó, Sonador, děkuji Ti za toto uvědomění!
Ó můj Bože... Má Absolutní Lásko...
Děkuji Ti...
12.02.2025 18:38:36 | malé srdce
zbav se touhy??
OSHO - Byli jsme oklamáni
anotace: Tyto čtyři promluvy se zaměřují na čtyři hlavní body:
- na TOUHU hledat
- na cestu k pravému já,
- na dveře vedoucí k nejvyššímu poznání
- a na možnost projít jimi a dosáhnout nekonečné božskosti.
Osho říká, že život, který lidé vedou, je pouhou představou vnucenou druhými.
Neznají sami sebe, což je hlavní důvod, proč prožívají utrpení, úzkost a bolest.
Proto je třeba ptát se na smysl života a nepřejímat názory, které nepramení z moudrosti a z opravdového poznání.
Osho zdůrazňuje, že jakmile se člověk nechá ovlivnit okolím, potlačí přirozenou TOUHU a přestane hledat...
A pak se dá snadno oklamat různými idejemi, jejichž cílem je manipulovat lidmi, kteří nejsou spokojeni se svým životem a jsou ochotni přijmout cokoli, co mu vnucují různá náboženství a představitelé společnosti.
12.02.2025 14:24:10 | šuměnka
Od malička jsme vedeni k tomu, abychom se přizpůsobovali určitým normám, pravidlům a očekáváním. Rodiče nás učí, co je správné a co špatné, co se sluší a co ne, co bychom měli dělat a čemu bychom se měli vyhýbat. Tyto vzorce chování, které nám předávají, jsou často výsledkem jejich vlastních zkušeností, přesvědčení a hodnot, které si sami osvojili během svého života.
Jenže v tomto procesu výchovy se často ztrácí něco velmi důležitého – naše vlastní jedinečnost.
Místo toho, abychom byli vedeni k tomu, abychom objevovali, kdo jsme, co nás naplňuje a co je naší pravdou, jsme často tlačeni do šablon, které nám ne vždy odpovídají.
Žít Pravdu – to je něco, co se zdá být jednoduché, ale ve skutečnosti je to jedna z nejtěžších věcí, které můžeme v životě dosáhnout.
Pravda není něco, co nám může někdo jiný předat. Pravda je něco, co musíme objevit sami v sobě. Je to hluboké poznání toho, kdo jsme, co chceme a co je pro nás skutečně důležité.
Ale abychom mohli žít svou pravdu, musíme se nejprve osvobodit od všech těch vzorců, které nám byly vštěpovány. Musíme se naučit naslouchat svému vnitřnímu hlasu a důvěřovat mu. Musíme mít odvahu být sami sebou, i když to znamená jít proti očekáváním ostatních.
Souhlasím s tím, že pokud se necháme oklamat různými idejemi, můžeme se stát nástrojem manipulace jiných lidí. Zažil jsem to několikrát. Proto už nikomu nevěřím. Jen sám sobě.
Souhlasím s tím, o čem píše Osho, že když se necháme ovlivnit okolím, potlačíme přirozenou touhu a přestaneme hledat.
Je to klíčová myšlenka, která nám říká, aby se člověk nenechal svést tlakem okolí a zůstal věrný své přirozené touze a autenticitě.
Autenticita a věrnost sobě samému jsou cestou ke skutečné svobodě a naplnění.
Na rozdíl od Osha však věřím, že v určité chvíli se hledání stane překážkou. Ale vyplyne to právě z té přirozenosti hledání. Věřím, že jednoho dne v nekonečném Bytí se touha rozplyne a zůstane jen čistá esence Poznání. Tehdy hledající nalezne a stane se samotnou existencí.
Děkuji Šuměnko za Tvůj přínosný komentář a za moudrá Oshova slova a myšlenky.
A děkuji také za to, že jsem se mohl hlouběji zamyslet... :-)
Ale já jsem i tak ztracený a stále hledám cestu z toho marazmu. I když se opravdu snažím. Celý život hledám skutečnou povahu věcí a to, kdo jsem a kam jdu. Celý život medituji a za ty roky jsem v tom tichu objevil, že za tímto tichem, existuje i jiné ticho. Nazývám ho živým tichem, které je nevyslovitelné a dá se jen prožít a uvědomit si ho. Podle toho poznávám, že v nás je něco hlubšího, něco, co se nedá pojmenovat, ale co je věčné.
Trochu jsem se rozepsal:-)
Omlouvám se...
............................................................................
Ale jestli mi ještě dovolíš, dám zde jedno nádherné poučení od vzácného člověka, který mi odpověděl na mou otázku. Je to obyčejný český kluk, který hledal a možná i něco našel. Na jeho odpověď jsem nikdy nezapomněl. Možná to někomu něco dá.
malé srdce:
Dobrý den, už včera jsem Vám chtěl napsat, ale nenašel jsem odvahu. Možná jsem zbabělec a možná ani ne. Možná se před Vámi chci jen chránit, protože mám strach, že se dotknete mého Ega a že to zabolí, protože nežiju v Pravdě a přesto vím, že to uděláte. Možná mám strach z té bolesti a možná už nemám vůbec žádný strach. Co na tom záleží. Vše je tak jak je. Tak proč se tím zabývat. Proč hledat něco, co tu už je. Já jsem si pravdu ještě neuvědomil a proto Vám, Mistře píšu, i když mě možná spráskáte jako psa. I tak je to jedno. Vše už je tu, právě v této chvíli, ale já jsem tak slepý. A možná, že ať už řeknu cokoliv, i tak ublížíte mému Egu. Bojím se té bolesti a přesto ji chci. Ego musí zemřít. Nevím, jestli to tak je nebo není, snad mi to vysvětlíte Vy a snad mi řeknete, co vlastně to Ego je a jak ho je možné zničit.
český kluk:
Já Vás práskat nemusím… práskáte se úplně sám. Veškerý konflikt je jen v myšlení, kdy se názor pře s názorem… a přitom vy to nemusíte prožívat.
malé srdce:
Říkáte, že veškerý konflikt je v myšlení. Takže je nutné nemyslet. Vypnout myšlenky a pozorovat je. Hledat posledního pozorovatele. Ale kdo je ten poslední pozorovatel? Jsem to já? Já pozoruji, ale kdo pozoruje mne? Říká se, že posledním pozorovatelem je čisté vědomí - Já. Ale to je jen teorie. Jak zažít, co má být zažito? Už to trvá příliš dlouho a výsledky se nedostavují. V čem je příčina? I když často zůstávám v tichu a je to živé ticho, přesto, jako by bylo něco za tím. A já nedokážu tu neviditelnou stěnu překročit. Prosím příteli, jestli jste dál než já, poraďte mi co dělat, aby pravda byla zažita.
český kluk:
Nedělej nic, tedy ani nedělání. Veškerá cílená činnost, snaha a úsilí, jež je skrytá touha já po něčem jiném než je samo já… ať už je to pocit sebe-vymalovávanější… Zapřít sebe sama… prostě nebýt… žádné já to nevyřeší, nedokáže… protože není co vyřešit, co dokázat… Problém s dosahováním zmizí, jakmile se touha po dosažení vytratí. Ego si dává všelijaké cíle… dokud má cíle má i pozornost. Usušit ten zdroj a vykořenit lze jen vhledem do toho, že všechno co lze vnímat nikomu nepatří a je prázdné. To se dá jen tehdy když je nahlédnuto svým touhám pod pokličku a pochopen zdroj a princip vznikání utrpení na základě zkoumání sebe sama. Já jsem prostě nakonec musel zvolit sebe-ignoraci, protože všechno co jsem dělal živilo já.
Takže jsem se ve své pozornosti ignoroval, ať se mi jevilo ve vědomí cokoliv… Soustředil jsem pozornost jen na nicotu, prázdnotu… Ticho od vědomí sebe sama… byť by se mi slibovalo jakékoliv bytí celého vesmíru jako krásné. Musel jsem zabít všechno… I nevinné, i rostliny… celý vesmír... celý sen. Všechny krásné vzpomínky, i západy slunce i svítání - na všechno jsem nahlížel jako na související jevy s utrpením… Byl jsem nazván vrahem a necitou sám před sebou… Jako Bůh, který se rozhodne zrušit veškerou existenci svého vlastního snu je obžalován ze zrady… ze sadismu… atd… Nikomu bych to období nepřál… Jaká to je vyprahlá a nehostinná procházka, jež nic nedává, ale všechno krásné bere.
Jediné řešení bylo ukončit vědomí sebe sama… Pocit existence nějakého já.
A to ještě bez vidiny a motivu, že to k něčemu bude. Já jsem už nic nechtěl… Když ti to říkám a ty to budeš zkoušet…. už něco chceš, už si od toho něco slibuješ… a tak ti nebude nikdy fungovat nic… dokud půjdeš za svým snem.
12.02.2025 15:23:01 | malé srdce
https://www.databazeknih.cz/knihy/mit-nebo-byt-78462
...ale napsaný to máš správně...;-)
11.02.2025 19:55:32 | Marten
Teď nerozumím. Tu knihu si mám přečíst?
11.02.2025 20:04:22 | malé srdce
...přečti, doporučuji...má stejný téma jako tvá úvaha...tak jsem to myslel.
11.02.2025 20:07:24 | Marten
Až teď jsem si všiml, že to má stejný název. :-)
No je to zajímavé, ale takové věci se stávají, že někdo jiný napíše ten samý název. Například tu mám uveřejněné jedno dílko s názvem V srdci temnoty a Jitoush mi psala, že její dcera má zde také uveřejněný jeden text s úplně stejným názvem jako já:-)))
No, ale takové věci se stávají, že z nebe padají žáby. ( odkaz na jeden film )
Díky za doporučení knihy. Má celkem vysoké hodnocení. Teď si nejsem jistý, není to ten autor, co napsal jednu knihu o tom, jak byl v koncentračním táboře a jak přežil? Kdysi dávněji jsem takovou knihu četl a byla neskutečně zajímavá. Pamatuji si, že jsem ji tenkrát přečetl jedním dechem. Ale nejsem si teď jistý, jestli se jedná o tohoto autora.
11.02.2025 20:22:22 | malé srdce
...lidé přemýšlí o podobných věcech...a názvy se pak podobají...
...E.Fromm utekl před nacisty do Ameriky už před válkou, slavný psycholog...nejznámější je jeho knížka Umění milovat.
11.02.2025 20:37:38 | Marten
Už jsem si vzpomněl, jak se jmenuje ta kniha, kterou jsem myslel já.
- A přesto říci životu ano / Viktor E. Frankl -
Tuto Ti doporučuji zase já.
Je to úplná bomba. Zaručuji Ti, že ji přečteš jedním dechem.
Odkaz: https://www.databazeknih.cz/knihy/a-presto-rici-zivotu-ano-psycholog-proziva-koncentracni-tabor-11760
11.02.2025 20:46:38 | malé srdce
Moc hezky napsané :-)
Posledně když jsem se při holení pozorněji podíval do zrcadla, koukal jsem na čumák někoho jiného - jinou bytost. Jsem to já? ..... A jako omámený, se vydal pěšky do práce .... po cestě pak se přistihl že jsem se vyhnul jednosměrce (jako bych jel autem) a teprve pak dorazil do kanceláře. Když jsem to kolegům jako vtipnou historku vyprávěl, tak se mně kdosi zeptal " a proč máš ty vole oholenou jen půlku obličeje...... Holt vráska, nevráska v ten den na nich asi tak nezáleželo.
Rozhodně tím nechci znevážit to co jste napsal. Váš text se mi moc líbí. To jen ta vzpomínka na to, jak může člověk znejistět když na chvíli pronikne do nitra sebe sama :-)
11.02.2025 18:45:08 | senia
:-)) No takové věci se stávají, že někdo vyběhne s oholenou jednou půlkou tváře. Mně se kdysi stalo něco podobného, ale s nehty. Na jedné ruce jsem si je ostříhal a na druhé ne a taky jsem to zjistil až v práci. :-)
Děkuji za zastavení a komentář.
11.02.2025 19:50:39 | malé srdce
Moc hezky napsané :-)
Posledně když jsem se při holení pozorněji podíval do zrcadla, koukal jsem na čumák někoho jiného - jinou bytost. Jsem to já? ..... A jako omámený, se vydal pěšky do práce .... a po cestě se přistihl že jsem se vyhnul jednosměrce (jako bych jel autem) teprve pak se zpožděním dorazil do kanceláře.
Když jsem to kolegům jako vtipnou historku vyprávěl, tak se mně kdosi zeptal " a proč máš ty vole oholenou jen půlku obličeje...... Holt vráska, nevráska v ten den na nich asi tak nezáleželo.
Rozhodně tím nechci znevážit to co jste napsal. Váš text se mi moc líbí. To jen ta vzpomínka na to, jak může člověk znejistět když na chvíli pronikne do nitra sebe sama :-)
11.02.2025 18:45:08 | senia
Na zastavení je krásná meditace.
11.02.2025 18:15:35 | mkinka
Děkuji mkinko a přeji krásný den.
11.02.2025 19:45:50 | malé srdce
Rádo se stalo a zdravím od kočiček
11.02.2025 20:47:25 | mkinka
O kočičkách se prý říká, že jsou to bytosti žijící současně mezi nebem a Zemí.
A když se nad tím zamyslím, možná na tom něco bude.
Kočky totiž nejsou jen tak obyčejná stvoření.
Kočky jsou záhadné, majestátní a někdy až neuvěřitelně drzé.
Říká se o nich, že mají nějaké tajné spojení s vyššími sférami.
A ta jejich úžasná schopnost pohybovat se s takovou grácií, že to vypadá, jako by se vznášely. :-)
A potom, když někam kočka skáče, jakoby popírala zákony gravitace:-D
Nebo, když se na mne kočka podívá s těma svýma hypno očima.
Chodící rentgen.
:-))
11.02.2025 20:56:56 | malé srdce