Bojíte se pavouků? To přejde...

Hned na úvod se vám musím přiznat ke dvěma věcem…

Ta první je, že se pavouků nebojím. Ba dokonce, já je přímo zbožňuji! Asi na mě teď musíte koukat jako na blázna, ale já je mám opravdu ráda. Hraju si s nimi, nechávám je vylézt si na ruku a tak. Ani ty jejich pavučiny mi nevadí. Myslím, že jsou úžasné. Tihle pavouci jsou mazaná stvořeníčka, a právě proto je mám tak ráda…

A teď ta druhá věc, ke které se vám musím přiznat - nevěřte obsahu předchozího odstavce. :-)

Tak, ale teď už vážně. Napadlo mě, že bych se mohla zaměřit na strach a na to, jak se s ním vypořádat. Je pravda, že pro člověka je velmi důležitý pud sebezáchovy, s nímž strach souvisí. Ovšem, někdy pociťujeme strach z věcí, u nichž je to relativně zbytečné. Někteří z nás máme z něčeho strach přímo neúměrný a ničím nevysvětlitelný – fobii. Co se mě týče, jsou věci, z nichž strach mám - ne přímo fobii – ale velký strach. Čeho se bojím, jsou například bouřky, pavouci, lesy po setmění, a tak.

Co se bouřek týče, bála jsem se jich odjakživa. Nedokázala jsem pořádně usnout, když venku burácel hrom a oblohu křižovaly blesky. Bála jsem se, že do domu či do mě uhodí blesk, ba dokonce, že se mi zjeví kulový blesk, proti němuž se nedá nějak účinně bránit. Neplatí na něj hromosvody; a klidně vám může prolétnout skrze sklo, aniž by se jakkoliv porušilo, nebo naopak vám může vlétnout do domu a celý ho srovnat se zemí. Je to sice vzácný jev, ale uznejte sami, že představa, že sedíte v obýváku na gauči a díváte se na televizi, a najednou vám skrze okno prolétne… No, nic příjemného.
Ovšem, nakonec jsem si řekla: dost! Proč se musím bát něčeho, co se mi ani nemusí stát? Jaká je pravděpodobnost, že do vás uhodí blesk, nebo že zničí váš dům, když na něm máte hromosvod? A má vůbec cenu se klepat strachy při každé bouřce a třeba ani pořádně nespat, když se nikdy nestane nic horšího, než že na pár minut vypnou elektřinu? Nemá. Tak proč se tím zatěžovat. Zkrátka a dobře jsem došla k závěru, že je zbytečné bát se něčeho, co se ani neděje.

A podobné je to i ostatních věcí. Tedy i u pavouků. Bojíme se jich, spousta lidí se jich štítí, jsou jim odporní. Nelíbí se vám, jak jsou chlupatí, že mají osm nohou (ovšem, taková moucha jich má šest a nebojí se jí nikdo), že dělají sítě, že rychle utíkají, že se spouští ze stropu… Prostě se nám protiví. Štítíme se jich, nechceme se jich ani dotknout.
Ale čeho se vlastně bojíme? Nejsou moc hezcí, ale proč ten strach? Vím, že asi jen stěží si můžeme oblíbit něco, co nám je odporné. Ovšem, zamyslete se nad touto myšlenkou: „Nic není tak hrozné, vždycky může být hůř.“

A nyní se pohodlně usaďte, chystám se vám ukázat, jaké by to bylo, kdyby mohlo být hůř…

Představte si, kdyby pavouci měli křídla …
… Ležíte na trávníku na zahradě a opalujete se. A najednou máte pocit, jako by se kolem vás něco mihlo. Ovšem, vy tomu nevěnujete pozornost a dál se opalujete. A pak vám něco přistane na zádech, bude to velké a bude to nepříjemně šimrat. Prudce sebou trhnete a pak si rukou přejedete po zádech. A to něco vás štípne a pak vzlétne, aby vám to zároveň přistálo na obličeji – okřídlený pavouk!

* * *

Představte si, kdyby pavouci měli žihadla a sáli krev podobně jako komáři …
… Ležíte ve své posteli a spíte. Najednou se ale probudíte a zaslechnete tichý zvuk, něco mezi bzučením a pískáním. Komár? I přesto, že jste večer do zásuvky zapojili Raid, tak jeden lítá v pokoji! Několikrát tedy ve tmě plácnete rukama ve vzduchu; a jelikož se nějakou chvíli nebude nic ozývat, znovu ulehnete. Potom vás však něco píchne do ruky. Rychle se natáhnete, abyste rozsvítili lampičku. Na ruce máte maličkou kapičku krve. Setřete ji a rozhlédnete se po pokoji, a pak ho spatříte. Pavouka se složenými křídly, sedícího na zdi…

* * *

Představte si, kdyby pavouci kladli svá vajíčka někam pěkně do teplíčka – třeba do…
… Někdo zabouchá na dveře vašeho pokoje. Prudce vstanete z postele a ptáte se, co se děje. Váš zrak spočine na budíku, a vy s hrůzou zjišťujete, že jste zaspali, a že jste hrající budík neslyšeli. A přitom hraje docela nahlas!
O chvíli později snídáte u stolu a váš spolubydlící vám něco vykládá, ale vy ho neslyšíte. Reagujete teprve až na rozhořčenou větu: „Sakra, jseš snad hluchej?! Umej si uši!“
Pro klid v duši si je jdete umýt. Vezmete si vatu do uší a dáte se do práce. Když však o chvíli později koukáte, co v ní bylo, máte co dělat, abyste v sobě udrželi snídani. Vata je slepená od tuhé slizké hmoty plné vajíček – pavoučích!

* * *

Představte si, že pavouci mají rádi pivo…
… Pohodlně se usadíte do křesla a zapnete televizi, dávají fotbal. Otevřete si a nalijete pivo a potom napjatě sledujete utkání. Po chvíli si potřebujete odskočit na toaletu. Rychle tedy vstanete a jdete vykonat svou potřebu. Když se vrátíte, znovu se pohodlně usadíte a natáhnete se pro svůj půllitr, abyste se napili. Okraj už máte u úst, když si všimnete, že uvnitř něco plave – pavouk!

* * *

Představte si pavouka, který páchne jako skunk…
… Stojíte u kuchyňské linky a připravujete si jídlo. Najednou máte pocit, že se na stěně vedle vás něco mihlo. Podíváte se tím směrem. Po zdi se pohybuje pavouk. Povzdechnete si. Přiblížíte se k němu a rukou ho uchopíte za nožičky, abyste ho šli ven vyhodit. Ovšem ve chvíli, kdy jej uchopíte, vám po prstech steče kapička jakési bílé tekutiny. No snad se ten pavouk nep…! napadne vás. Vzápětí byste však tuto variantu ještě uvítali. Celou místnost pozvolna naplaví odporný srmad! Ten pavouk páchne jako skunk, že z toho div neomdlíte!

* * *

Tak tolik k ukázkám. Nevím, jaký z toho teď máte pocit, ale myslím, že při této představě můžeme být rádi za to, že jsou ti pavouci takoví, jací jsou. Nevím, jestli se jich kdy přestaneme štítit, ale myslím, že pokud si uvědomíme, že vždycky může být hůř, tak nás ten strach přejde. Vlastně, když se nad tím tak zamyslíme, co nám vlastně můžou tyhle malé potvory udělat? Kousnout? Štípnout? Polepit od pavučiny? Nebo nás nečekaně „přepadnout“. Ale opravdu je tohle všechno tak strašné? Myslím, že ani ne. Jsou i mnohem horší věci, tak proč se bát těchto malých chlupatých potvor? Navíc to jsou právě i oni, kteří z nás mají strach. Takže lidičky, žádný strachy, pavouků se vůbec bát nemusíte. Snad jen v tom případě, že bydlíte v tropech nebo, že rozbalíte plenky a najdete v nich černou vdovu, jak už se to jednou stalo… :-)