Cítím Tvou vůni

Cítím Tvou vůni...
Ne, nejde o parfém, který používáš. Jde o to, co je spojeno s Tebou, Tvým úsměvem, Tvýma krásnýma černýma očima, které jsou jako dva vesmíry... tak nekonečné a tajemné. Když cítím Tvou vůni, vybaví se mi Tvůj obličej, Tvé ďolíčky na tváři, i to, jak pokrčíš obočí, když řeknu nějakou blbost. A když se podívám na Tvou fotku? Cítím Tvou vůni. Je to vůně, kterou jsem cítil, když jsem Tě poprvé viděl. Je to ta samá vůně, kterou jsem cítil, když jsi mne poprvé políbila. Je to stále ta vůně, kterou cítím od chvíle, co jsme spolu. Možná, že takhle voní láska... možná! Není popsána někde na krabičce od značkového parfému! Kdo by ji také mohl popsat? Když jí cítím jen já! A tak to i zůstane! Nebudu Tvou vůni popisovat, protože si ji chci zachovat... Chtěl jsem jen sdělit, Tobě, všem, že cítím Tvou vůni, že ta vůně je s Tebou spojená. Chtěl jsem malinko přiblížit, s čím že se pojí. Ale nechtěl bych, aby někdo věděl, jak krásně voníš! Přál bych si, aby alespoň tato vůně zůstala jen mezi mnou a Tebou!

Cítím Tvou vůni,
cítím ranní vzduch,
cítím, jak voní voda v tůni,
citím, jak voní život.

Cítím, jak voní láska,
jak voní strach,
chtěl bych, aby to tak zůstalo,
aby se láska neobrátila v prach!

Ty víš, co Tě :-)