Lavička v parku

Pod tímto tématem si představím povětrný podzimní den. Listí se ve větru ladně pohupuje a ještě jemněji dopadá na zem. Paprsky sluníčka jen málokdy prokouknou přes spoustu mraků, jež ho zakrývají. Je vám zima, ale jste nablízku toho, koho máte rádi a pocit, že je s vámi, vás zahřívá. Myslím si, že každý si pod tímto spojením představí něco dočista jiného, mě se vybaví zamilovaný pár sedící naproti sobě zahleděni do očí toho druhého. Svůj názor nechci nikomu vnucovat, ale jsem přesvědčena o tom, že tyto chvíle jsou to nejkrásnější. Nemusíte mluvit a vymýšlet složitá témata, kterými byste zabavila opačné pohlaví, můžete mlčet, jen sledovat jiskru v jeho očích, tu jiskru, která tam vždy byla, je a bude, stačí ji jen najít. Můžete si říkat co chcete, že to nejhezčí je něco docela jiného, ale já mám však pocit, že se nic nemůže vyrovnat promlčeným chvílím s tím, koho máte rádi, chvílím ticha s tím, kdo vás učaroval ať už svým vzhledem či osobitým charismatem.