Jak to dopadlo?

Možná se vám podle dobře naladěné anotace zdá, že to dopadlo dobře. Ale opak je bohužel pravdou.
Abych pravdu řekla - na jednu stranu jsem z toho zklamaná, ale na druhou mi spadl ohromný kámen ze srdce, když po přes půlroce vím, jak na tom u něj pořádně jsem.
I když mi jeho vysvětlení nepřišlo zrovna moc oukej, tak jsem to vzala a tak nějak jsem si to v hlavě urovnala. Jen mi to měl povědět mnohem dříve!!
Oba jsme si to vysvětlili. Já zjistila, že jsem byla nakonec tím, čím jsem být nechtěla - úletem! A on? On mi řekl, že se choval prostě neuváženě a že chtěl být jen lepší kamarád. Divný způsob, jak dokazovat kamarádství.
Na čem jsme se dohodli? Že bude lepší, když se teď pár týdnů neuvidíme.. nebo se sobě spíš budeme snažit vyhýbat a pak tomu necháme nějak volný průběh. Každopádně.. být semnou nechce a já? I přes to, že ho pořád ještě miluji, nechci být s ním, protože bych stejně měla strach z toho, že opět řekne: "Promiň, choval jsem se neuváženě.

Řekla jsem si, že se nebudu trápit a zatím na to ani nijak nemám čas! Věnuju se friendům a učení! A zatím mi to zase stačí ke štěstí - přátelé! Láska? Asi mi není zatím prostě souzená. Co mi je souzeno, je to, abych přála lásku lidem kolem sebe.. ale já sama si na ni asi musím počkat...
..tak já valím na vlak do školy. Děkuji opět za to, že jste si mě vyslechli... že jste ustáli nával mých bolestně zamilovaných textů. Zatím čauky, Carlito!