Panna

Proč vždycky když si vzpomenu na někoho, do koho jsem byla zamilovaná, příjde mi, že si byli všeci tak neuvěřitelně podobní...
Nikdy jsem to nezkoumala až naposledy, když sem si myslela, že tenhle kluk by za to mohl stát, a že by nám to šlo... jsem se jen tak zeptala na znamení.

PANNA. Došlo mi to! Jako vždycky... nikdy jsem něvěřila, že to může existovat nebo že to něják ovlivňuje můj typ, ale co jiného?

Ať už se zmíním o prvním klukovi... vždycky to končilo stejně. Ze začátku namyšlenej arogantní týpek... lákalo mě to a když sem ho dostala... čekala jsem změnu... ale byl furt stejnej... furt tak ironickej a lhostejnej... vážně jsem o tohle nestála...
Poté je tu kluk, u kterýho mi došlo co to láska vůbec je, ale taky co to znamená zlomený srdce... Taky hezounek se zvláštním humorem co mi sedl... ale taky ignorant... nedokázal nic naznačit a říct a když už konečně tak už bylo pozdě pro oba...
A nakonec poslední kluk, se kterým to skončilo dřív než to začalo... Jenže tenhle nepůsobil ze začátku stejně jako ti před tím... Zamyšlenej výraz, hluboké pohledy a neuvěřitelně charizmatický hlas... a hezounek... nečekaně... Jenže to o sobě věděl a mě to došlo překvapivě dřív než sem si myslela. Ukončila jsem veškerý styk, ale tuším, že ho ve mě kus zůstalo... tolik mě to k němu láká!

Prostě nejsem na týpky co mi furt píšou a vyznávají lásku a moc tlačí na pilu... já chci být v nejistotě... možná je to tím, že jsem ještě mladá... když si uvědomím že mi to už dochází a já to končím dřív, než si zase nabiju hubu! Zkoušela jsem to i hodnýma a upřímnýma klukam...ale? Nuda, nuda, nuda... žádný cit.. a bez toho já vztah nemůžu mít... asi výchova!

Jedinej opravdu milej kluk co byl po mém boku je teď můj dobrej kamarád, jenže ten vztah nefungoval...chtěl být furt se mnou... všechno o mě vědět! a když mu došlo, že mě to deprimuje pronesl něco co mě neuvěřitelně naštvalo... kdykoliv mi to řekl jeden z ignorantských hezounků (viz nahoře)... byla jsem v sedmém nebi...ale jak to může říct někdo u kterého je očividný to, že to tak opravdu necítí... po 2 týdnech? blázen!! A co že to řekl? Miluji tě... ale kdyby to řekl... on to napsal! sms... uf

Jinak se kolem motá dost hezkých kluků...ale prostě to není ono... Naposledy jsem napsala jednomu klukovi co letošní rok maturoval a všechny i já jsme z něho slintali... v životě se na nikoho neusmál... a byl... no nádhernej :) jenže co z něho vylezlo? ufňukanej maminčin mazánek... nádhera... jenže on si teď myslí, že ho snad miluji... furt se ptá proč sem napsala... kdy se uvidíme...co sem dělala... a cítí se hrozně ublíženej z předchozího vztahu... nezájem!

Bože... když tak pozoruji co sem napsala... vypadám jako zatrpklá kráva :D ale není to tak...ráda poznávám nový lidi...ale asi mě to už nebaví... zamilovavát se do kluků, se kterýma to sice dopadne ale na jak dlouho? a na jak dlouho se budu léčit? Ještě teď jsem v prdeli z něčeho co pro mě trvalo přez rok... stane se...

Jen tak mě napadá... v čem je panna tak zvláštní? Vždyť můj bratr je taky panna, ale nepůsobí ani tajemně a charizmaticky... bude mu 19...ale je to ještě dítě...ale klukům co mě dostávali do kolen bylo skoro stejně...

Já se nechápu...