Vzpomínáš?

Ach, pamatuješ na ty časy? Na naše začátky, kdy začínalo být slovo „my“. Bylo to krásné, těch prvních pár měsíců, kdy jsme se stále poznávali. První polibek, letmé dotyky. První chycení za ruku a ten pocit v žaludku. Pořád jsme se smáli.. Pamatuješ? Něco, co nejde vrátit.Dala bych cokoli, abych se aspoň na malinkou chvíli mohla vrátit a prožít si ty chvíle znova, užila bych si je o hodně víc, kdybych věděla, že to jednou skončí. Byla jsem hodně zaslepená a myslela si, že to tak bude vždy. Víš, stejně je nejkrásnější na vztahu, ty první měsíce, kdy se ti dva ještě tolik neznaji a nehledaji na tom druhym člověku chyby. Tobě po nějaké době začalo vadit hodně věcí. Začal jsi hledat ty chyby, chyby které jsi předtím neviděl.Žárlivost náš vztah zničí, tuším to. Nezapírám, že já jsem v tom nevinně-to netvrdim ani tvrdit nemůžu. Oba za to můžem. Jak to udělat, aby se zase vrátily ty nádherné časy bez hádek, dohadování a vysvětlování? Už mě nebaví neustále se hádat a přesvědčovat tě, že jsem v tom nevinně. Ne, už to tak nechci. Jsme oba dost inteligentní na to, abychom věděli, že tohle není správné. Jak je možné, že tohle všechno děláme, když se tak milujeme? Možnosti jsou 2. Buď jeden z nás nemiluje tolik, jak říká. Nebo je to jen zkouška. V duchu se modlím, aby to byla ta druhá možnost.
Miluji Tě a vždycky budu! Řekla jsem ti to už mnohokrát, tak proč to neustále dokola opakovat. Doufám, že to víš. Nechci o tebe přijít, leč vím, že jednou ten den přijde. Bude to těžké. Ty odjedeš do Prahy na střední školu a tam si najdeš holku. Holku se kterou se nebudeš hádat, bude lepší než já. Vím to. Třeba se stane tvojí ženou a budete mít krásné děti a chytré, tak jako jsi ty sám.Přeji ti to z celého srdce. A co já? Já už se o sebe nějak postarám. Říká se, že pravá láska nikdy nekončí. Třeba tě budu milovat až dokonce mého života. Bojím se toho, že náš rozchod ve mně zanechá něco, co ve mně bude navždy.
Ten osudný den… Doufám, že bude co nejdéle. Nechci o tebe přijít, aspoň teď ne.. Snad to cítíš stejně..