Samomluva pozdní noci

Původně rýmovačka, básnička, poezie ignorující pravidla zatvrzelých choleriků, nebo jen psaní z dlouhé chvíle. Svěřování se imaginárnímu papíru, kde není potřeba tužky, gumy, zmizíku či bílé pásky která se dá přepisovat. Není potřeby "vnímavého" kamaráda podávajíc kapesník, hladící po vlasech, nabízejíc rameno, utírající černé potůčky od řasenky za pár šupů..

A přesto otřepané téma dějící se miliónů párů na této planetě. Stereotypní dění dohánějící k šílenství a vyznání citů slovem "miluji tě" - působí jako, dobře tak už mlč .. mě popuzuje. Noc co noc, ráno co ráno, zprávu co zprávu, telefon co telefon .. ne, už to není ono. Už to není to, co bývalo.

Zas ta zoufalá snaha znázorňující postavu se vztahujícíma rukama k nebi, snaha dosáhnout na něco - co nemůžeme mít. Jak pošetilé - ale smiřitelné.

Vzpomínky obnovují opadlé city, feromony si opět vzaly dovolenou. Snaha pečovat o sebe opadla. a přesto, strojím svojí kůži, češu svoje vlasy, pečuji o své oči a nehty .. ale, oči nebeského znamení vyhasly .. prostě jen tak. Bez upozornění, bez známky rezignace. Bez naděje zůstávám v očekávání.

Ač vím, že to co potřebuji co dělá život životem a mě ženou můžu mít lusknutím prstů .. ale ne tady, jinde. Ale to "jinde" odmítám.

Toužím po vášni, po žáru, po těšení, něžných chvílích, překvapeních a chtíči. Všechno je umělé, vše se děje jen tak z povinosti.
Slova milá, potěšující nahradila slova typu: "Miláčku, ty si hovado." Odpověď: "Debile.".

A pak, mezi regály v krámu, ve frontě, na silnici v autě, ve vlaku ráno nad čajem potlačuji slzy. Potlačuji svoje ženství.

Už jenom tím, že šatník jsem zaplnila pouze kalhoty, triky, oblečením do společnosti. Šuplík s líčidly chátrá, vlasy ráno ozdobí jen gumička propůjčující se do držení rozcuchaného drdolu. Oči nesoucí známky noční aktivity - vzlykání padají únavou.
A já se soustřeďuji pouze na to, co musím, ne na to, co chci.

Co chci? Chci to co bylo, chci pubertální chvíle. Chci tvůj úsměv, chci všechno co bylo a ne to co je. Ale není cesty zpět, zvolila jsem si to já a zvolil sis to i ty. Je to jen otázka toho, kdy všemu bude konec a MY už nebudem.

Ne, já takhle žít nechci..