O lásce k tobě

Už odmalička jsem chtěla lásku:-) Chtěla jsem vyplnit to prázdno, které jsem až června minulého roku pokaždé cítila, když jsem ležela a jen tak přemýšlela. Když jsem to prázdno cítila jako malá, bolelo to tak moc, že jsem z toho pokaždé brečela. Myslela jsem si, že mám někde dvojče, které mi schází. Měla jsem totiž pořád pocit, že i přesto když jsem měla skvělé přátele, není nikdo takový, jakého bych ho chtěla mít. Vždycky jsem očekávala od každého něco víc. Možná že to byla chyba, když jsem měla přátele, kteří byli báječní, ale mě pořád v něčem nevyhovovali. Říkala jsem si, že mám v těchto ohledech smůlu. Teď vím, že to jsou akorát mé vysoké nároky a určitá nespokojenost:-) Spíš jsem ale hledala osobu, která by mi byla podobná. Je to pošetilé, vím... Proto jsem si asi myslela, že mám nějaký dvojče. Totalní hovadina. Pak jsem si říkala, jestli vůbec někdy najdu přítele, který by měl vlastnosti, které bych mohla docenit. Koukala jsem z okna, a přemýšlela, co asi tak můj vyvolený dělá a jestli se s ním někdy vubec potkám. Věděla jsem, že se to stane úplnou náhodou, až to budu nejmíŇ čekat.
A pak ses objevil TY! Člověk, kterému když pošlu svou báseň, tak se mu líbí( někdo by se jim poškleboval), člověk, který vyslechne mé problémy a zajímá ho jak se cítím, co si právě myslím, co mi vadí atd. :-) Který je tak hodný, že když něco potřebuji, rád mi pomůže. Má ty vlastnosti, které jsem vždycky vyžadavala od ostatních. Ano, nějaké mezery tam také jsou, ale malinké! Jsi osoba, která mě dokáže potěšit, jen tím že se mi ozve a napíše mi. :-) Osoba, která mi chce udělat radost. Zaplnil jsi to prázdno, které mě tolik trápilo. Jsi má láska, jsi ta osoba, kterou jsem hledala... A našla. Mám obrovské štěstí, to štěstí jsi ty.