Dobrý den,mé jméno je...

Dobrý den.

Nebudu se vám nyní představovat,Ne však proto že bych to neuměla,nebo z určitých důvodů svou identitu nechtěla prozradit.Jen mi to přijde zcela zbytečné.Vždyť všichni mě znáte,někteří méně,jiní lépe.
Někdy jsem tak krásná,to motýly vypouštím do světa, to proměňuji bolest v radost a z běžného života se stává ráj.To plním tajná přání a vše je najednou tak nádherné.Jsem nebem na zemi,jsem vodopádem štěstí.
Krása je však pomíjivá.I ta moje.Tehdy to vše nádherné s mou krásou odchází neznámo kam.Vše se rozpadá na malé střepy,které již nelze slepit zpět.Umírám.Ne však navždy.Malé střípky kolem mě zůstanou a dávají mi další sílu žít.Žít pro něco,žít pro někoho.Prostě žít.
Občas ty malé kousíčky sbírám.Jeden po druhém.Kousek po kousku.Málokdy se to však podaří.Malé střípky již nelze slepit,tak jako velké rány se těžce hojí.Tehdy pláču.
Omlouvám se všem.Já však neumím být jiná.Jsem všude a přitom nikde.Měním sny ve skutečnost a malé jiskřičky proměňuji v plameny něčeho nepopsatelného.Často sleduji s údivem vaše oči,ty plné radosti.To když potěším.I ty plné slz s kterými trpím.
Nejraději si však kreslím,kreslím srdce.Ta barevná,jež jsou tak šťastná.I ta černobílá,smutná.Jednou snad budu moct všechny dobré srdce odměnit a vybarvit je.A tím i to moje.Nejkrásnějšími barvami světa.Sním o tom a vždy budu.

Ještě jednou se všem omlouvám,ale jiná už asi nikdy nebudu.Vaše L(l)áska :-(:-)