Miluji Tě

Přemýšlela jsem a doposud to vlastně ani pořádně nevím... jak slovy vyjádřit to, co cítím. Jak vůbec může člověk popsat několika písmenky velkou bolest?... nebo velké štěstí??
Nejdřív jsem hledala u slov jako "mám tě ráda"... "miluji Tě"... jenže i tohle mi přijde málo výstižné... nevyjadřuje to to, co cítím... ten svíravý pocit štěstí u srdíčka, když na tebe myslím... ty motýlci v břiše, když tě vidím... slzičky štěstí třpytící se mi v očích, když mě něčím překvapíš...
Často si říkám, jestli nemám ráda až příliš, ale kdo nedělá věci naplno, doopravdy nežije.
Často si říkám, jestli to cítíš stejně jako já. Neber to tak, že bych ti nevěřila, jen je to až moc krásný pocit, že nevím, jestli je možné, aby zrovna mě měl někdo tolik rád, jak já miluji tebe.
Přála bych si, aby ses uměl vtělit do mého nitra, do mé duše, a mohl cítit... cítit to co říct neumím. To co cítím, co mě dělá tak šťastnou, ale dokázalo by mě to i srazit na kolena.
Říká se, že pokud si myslíme, že nás někdo nemiluje tak moc, jak bychom si zasloužili, neznamená to, že nás nemiluje jak nejvíc umí... milujeme tedy každý jinak silně??...
Chtěla bych ti říct co všechno pro mě znamenáš... jenže slova na to nestačí. I přes tolik slov co dnes existují, se mi jich najednou nedostává..
Miluju Tě... zbožňuji to naše vzájemné poznávání, každý detail tvého těla, duše, letmé dotyky, nesmělé pohledy, sladké úsměvy, tvojí vůni, zvuk tvých klíčů v zámku...to že mě přikryješ, když večer usnu jen tak bez peřiny... miluju polibek, s kterým začínáme každý nový den, který se pak rázem stane veselejším... miluju tvůj hlas, smích, opotimistický pohled na svět... Možná si říkáš, že tě vidím jen idealisticky, ale v tom to není. Já miluju i tvoje chyby, protože nikdo není dokonalý... a já bych nechtěla někoho 100% bezchybného.
Miluju Tě, a asi lepší slovo vybrat nelze, i když to co cítím je mnohem silnější...
Děkuju za vše co pro mě děláš... Děkuji, že tu jsi