Obětí

Když ženy, které milujeme... Když ženy, které sotva známe... Všechna ta stvoření, jež se zarputilostí avšak více než s neústupností mluví o věcech se svým zapálením - mluví a mluví a usmívají se a vy cítíte, že jejich srdce bije najednou nejen pro Vás, ale i pro jiné věci a lidi - toužíte je obejmout. Nemusí to být majetnický pud nebo žárlivost. jen se chcete zaklesnout pažemi a nechat se obepnout těmi prsty a prsy, křehkými pažemi a rameny, přimáčknout se a tisknout je s takovou vervou, jakoby dál už nemělo být nic. Snad jste pouze chtěli vtisknout svůj obdiv, lásku nebo sobeckost - kdo ví? - a pochytat vše, co vyplyne z toho okamžiku. Nepouštět a dál držet a mačkat i s vědomím, že to obětí je jen a pouze obětí, vždy neúplné a už vůbec ne věčné. Že za čas či chvilku budete muset pustit a že vůbec není jisté, zda-li to bylo obětí poslední, či bude-li nějaké další. To je chvíle šťastná až k uzoufání. Moment kdy jsme nejblíže nekonečnu a téměř rovni nesmrtelným.