Hra citů na lásku

Dvě duše po zemi bloudící… Koketa… Kdo jí odsoudil? On ideální partner…Kdo mu uvěřil?

Bezostyšně putují prázdnou iluzí. Tančí svůj poslední tanec v nekonečnu světa. A její slza se opět vydává na cestu smrti po lících.

Ptáte se proč? Co se stalo? Proč svět proklatě se točí, proč světlo mizí z očí? Proč oči prosebné, ve kterých bolí stopy lásky, pláčí?

Jak moc bolí věrolomná hra osudu. Tak moc pálí horké slzy, které unikají kvůli zlomenému srdci. Jednou nocí ztrácíme vše? Pravda možná, snad. Ale kdo je v téhle karetní partii na rub a líc výhercem? A má hra života a lásky vůbec vítěze? Neumírá snad každý jednou na lásku?
Tolikrát jí říkala, nepodléhej, ale ona ve víru vzdušných iluzí a naivitě lásky neposlechla. Chtěla jeho, tak moc, šíleně, nekonečně, neústupně, napořád… chtěla být jeho součástí, jeho životem. Naivní mladinká kráska. Ted už jen pramínek vlasů padá do očí, když hlavu sklání při jejich setkání. Tak moc bolí komedie přátelství a věčné nedotknutelnosti. Představa jak pálí maska usměvavého kašpara na pláčem zkřiveném obličeji. Nekonečný boj sebe samotné se světem, s okolím, s ním.
Šrámy na srdci bolí krásko. To zná každá z nás. Jak vyléčit své srdce, když ho každou jeho větou o své nové lásce bičuje a krev stéká po ranách? Hořkne vykouzlený úsměv na oné masce, duše Ti pláče dítě, nediv se! Život je krutá věrolomná hra citů na lásku. Podlehneme a za minuty abnormálního štěstí draze platíme.

Možná ty, drahý zabijáku. Šlapeš mi po srdci, drásáš rány a mučíš duši. Sílu na utření slz stále mám, i když ty mě jen za sex na jednu noc máš! Miluji tě, nenávidím se za to, ale uznávám. Chci normální život, chci se k tobě v noci přitulit. Nechci už jen hrát slepou válku nás dvou. Ničí mě to, nechci to tak dál….