Vzpomínky

Lidi jsou šťastný, mají se rádi. Prostě si jeden užívá druhého. Prožijí spolu krásný den, měsíc, rok. Ale pak se něco pokazí. Najednou už spolu nemůžou být a tak přijde rozloučení. Proběhne to třeba v klidu, a vy si řikáte časem na něj zapomenu. Ano někdy to de, jenže většinou. Většinou zapomenete jen to dobré. A ty hnusné vzpomínky, máte stále v srdci. Proč? Proč si nemůžem samy vybrat co si chcem pamatovat. Proč to dělá někde za nás. Proč je stále zasekané tlačítko delete?
Diť by na světě nebylo trápení, smutek a pláč. Kdyť lidé by si vždy pamamtovali, jen to dobré. Neměli by proč brečet. A tak by se jen smáli. TAk proč někdo, někde vymyslel. Že to bude zrovna takhle, že on to vymyslel dobře. Jakou to má funkci? Kdyť si toho pak budem pamatovat moc, náš mozek to taky nemůže vydržet. Ale třeba to má nějaký smysl, který sem zatím nepochopila, ale třeba tu opravu je.