Padlí andělé

Padlí andělé pláčou si v náručí,sami klopýtají životem,nikdo jim nerozumí, nemají se o koho opřít...prochází svět za světem a nikde nenachází ráj... nezbývá než sevřít ruce v pěst, zatnout zuby a roztáhnout křídla... jak dlouho poletí??

Ulicí prázdnou padá déšť a na monitoru se míhají písmenka...dvě zbloudilé duše,dvě zlomená srdce... stačí chvilka a je z nich pár... stalo se toho tolik a zároveň tak málo... kráčí městem,rozmlouvají a hledají řešení... tolik se snažila zachovat kamenou tvář až se začala smát sama od sebe... namlouvala si, že ho nepotřebuje a rázem všechno přebolí... ale někde uvnitř plakala a chtěla zvrátit všechno zpět... když ho zahlédla něco ji napovědělo, že tohle je možná naposledy...přála si opak...přála si mít ho navždy... stát mu po boku ve všech utrpeních,pevně svírat jeho dlaně a tišit jeho pláč...
Padly první doteky, držela se zpět nechtěla se dát tak lehce...po chvíli se ale neovládla... první polibek na čelo jako omluva,druhý na rty jako vyjádření citu... Svět se zastavil a změnil chod... Už nejsou každý sám... Mají se navzájem... Ruku v ruce loudají se náměstím...
V jedinou chvíli by pro něj ukradla nebe... v jediný moment by pro něj skočila do ohně... ve zlomku vteřiny by místo něj vstoupila do cesty kulce...
Bláhová je tahle láska - jak dlouho vydrží...? Kolik si ještě vytrpí..? Jak moc bude bolet...? Má smysl věřit...?
Otázky na které ani padlí andělé, sražení z nebe k zemi, nemají odpovědi...*