Pro lásku...?!
Pro lásku...?!
Anotace: Co všechno je člověk dát za trochu porozumnění a lásky? Jak moc je člověk schopen milovat? Proč se říká: "...pro lásku bych zabil...!" ? Proč lidi žárlí...? Jak je možné že se dva lidi zamilují do jedné a té samé osoby?
Potkala sem 3 osoby, každá pro mě byla láskou.
První, rok a půl dlouhý vztah - první láska se vším všudy, nikdy sem neměla důvod žárlit nebo podezřívat, byli jsme si naprosto oddaní a slova lež nebo nevěra pro nás neexistovala.
Druhá, 8 měsíců dlouhý nebo snad krátký vztah - na to, že byl mladší než já to klapalo dokonale až do doby, kdy mi zalhal a po sléze podvedl. Zrada, kterou nikdy neodpustím a slečna, kterou z hloubi duše nenávidím.
A třetí - absolutně nejsložitější člověk jakýho znám. Od první chvíle magicky přitažlivý a až nenormálně sladký. Nic ale není dokonalý. S tímhle človíčkem se táhne i osoba, kterou nemám v lásce a to jen proto, že mu taky skočila na ten roztomilej kukuč...
Slečna, která mi svojí přítomností zvedá mandle a svým hlasem hýbe žlučí. Její pohled ve mě vyvolává nesnesitelnou agresi, která se jen stěží dá vydržet. O to horší je, že tohle všechno se děje pro lásku. Kdyby nebyl celej systém tak hloupej, a já mohla, tak se jí zbavím. Bylo by o problem míň a vytrhla bych si trn z paty... Ovšem, můžu na sebe být hrdá. Když byla příležitost, jednu ji ubalit a víceméně to celý rozseknout ustála sem to, sice s pomocí kamarádů, ale zadařilo se a já se tentokrát bitce vyhnula... Hlavou se mi ale honily ty nejbrutálnější představy...
Jak by nemohla vstát ze země kdybych jí podrazila nohy a kolenema drtila žebra, jak by asi řvala kdybych ji lámala ruku, jak by se motala kdybych ji dala jednu ránu pěstí přímo pod nos, jak by plivala krev kdybych ji prstýnkem roztrhla ret, jak by plakala kdybych ji pevně držela za vlasy a ruce kloubila dozadu,jak by asi sípala kdybych ji vlastníma rukama okrádala o přísun kyslíku, jak by z ní stříkala krev kdybych ji rozbitou flaškou prořezávala hrdlo, jak by řvala bolestí kdybych ji prošlapávala kolena, jak by z posledních sil na čtyřech prosila,ať ji nechám odejít ...
Možná bych ji dala šanci vstát a ukázat jestli vůbec má na to se rvát...
Situace kdy si dvě sokyně v lásce stojí v cestě za štěstím...
Souboje o lásku mě vždy fascinovali. Dřív se tak dokazovaly sympatie, dnes si tak dokazujeme, kdo je silnější a kdo je čeho schopen...samozřejmě pro lásku.
Při poslední rvačce, sem vyvázla s podmínkou, protože sem slečně zlomila na dvakrát ruku a roztrhla obočí... Ani nevím jak se mi to povedlo, vím ale, že to nebylo zbytečný... Málokdo z jejího okolí si dnes dovolí na mě jen křivě podívat... Ovšem má smysl získavat si respekt a lásku zrovna takhle?!
Kdyby na to došlo a já musela, pro svoji současnou lásku bych byla vážně schopná zabít...vím to a sem si naprosto jistá že v afektu by mi to nedělalo problém......**
První, rok a půl dlouhý vztah - první láska se vším všudy, nikdy sem neměla důvod žárlit nebo podezřívat, byli jsme si naprosto oddaní a slova lež nebo nevěra pro nás neexistovala.
Druhá, 8 měsíců dlouhý nebo snad krátký vztah - na to, že byl mladší než já to klapalo dokonale až do doby, kdy mi zalhal a po sléze podvedl. Zrada, kterou nikdy neodpustím a slečna, kterou z hloubi duše nenávidím.
A třetí - absolutně nejsložitější člověk jakýho znám. Od první chvíle magicky přitažlivý a až nenormálně sladký. Nic ale není dokonalý. S tímhle človíčkem se táhne i osoba, kterou nemám v lásce a to jen proto, že mu taky skočila na ten roztomilej kukuč...
Slečna, která mi svojí přítomností zvedá mandle a svým hlasem hýbe žlučí. Její pohled ve mě vyvolává nesnesitelnou agresi, která se jen stěží dá vydržet. O to horší je, že tohle všechno se děje pro lásku. Kdyby nebyl celej systém tak hloupej, a já mohla, tak se jí zbavím. Bylo by o problem míň a vytrhla bych si trn z paty... Ovšem, můžu na sebe být hrdá. Když byla příležitost, jednu ji ubalit a víceméně to celý rozseknout ustála sem to, sice s pomocí kamarádů, ale zadařilo se a já se tentokrát bitce vyhnula... Hlavou se mi ale honily ty nejbrutálnější představy...
Jak by nemohla vstát ze země kdybych jí podrazila nohy a kolenema drtila žebra, jak by asi řvala kdybych ji lámala ruku, jak by se motala kdybych ji dala jednu ránu pěstí přímo pod nos, jak by plivala krev kdybych ji prstýnkem roztrhla ret, jak by plakala kdybych ji pevně držela za vlasy a ruce kloubila dozadu,jak by asi sípala kdybych ji vlastníma rukama okrádala o přísun kyslíku, jak by z ní stříkala krev kdybych ji rozbitou flaškou prořezávala hrdlo, jak by řvala bolestí kdybych ji prošlapávala kolena, jak by z posledních sil na čtyřech prosila,ať ji nechám odejít ...
Možná bych ji dala šanci vstát a ukázat jestli vůbec má na to se rvát...
Situace kdy si dvě sokyně v lásce stojí v cestě za štěstím...
Souboje o lásku mě vždy fascinovali. Dřív se tak dokazovaly sympatie, dnes si tak dokazujeme, kdo je silnější a kdo je čeho schopen...samozřejmě pro lásku.
Při poslední rvačce, sem vyvázla s podmínkou, protože sem slečně zlomila na dvakrát ruku a roztrhla obočí... Ani nevím jak se mi to povedlo, vím ale, že to nebylo zbytečný... Málokdo z jejího okolí si dnes dovolí na mě jen křivě podívat... Ovšem má smysl získavat si respekt a lásku zrovna takhle?!
Kdyby na to došlo a já musela, pro svoji současnou lásku bych byla vážně schopná zabít...vím to a sem si naprosto jistá že v afektu by mi to nedělalo problém......**
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk