Zpřetrhané provázky

Vztahy jsou jako provázky natažené mezi lidmi. Pokud se nám jeden přetrhne, snažíme se navázat jiný. Ten původní postupně sílil, ze slabé nitky se stával silný provaz, pokud jsme ho vystavovali nepřízni počasí, špatně o něj pečovali, přetěžovali - nevydržel. Na konci lana pak vznikne ošklivý oškubaný cancour. Ten se nám ale většinou nelíbí a tak ho zapálíme zapalovačem, chvilku hodně smrdí, ale pak vypadá podstatně lépe. Ve vztahu zanevřeme na Lásku, považujeme to slovo za nereálnou pohádku, která jen ničí lidem život, snažíme se zapomenout a zatrpkle se uzavřeme u sebe.
Druhé řešení je navázat na ten do stran trčící kus lana nový provázek, slabý, tenký... Člověk je ale zvyklý za lano rvát, počítá s jeho pevností, ale to většinou provázek nezvládne a praskne. Je to stejné, jako když se snažíme na dlouhý vztah rychle zapomenout a pořídíme si náplast - nového partnera. Snažíme se navázat, kde jsme skončili. Uvažujeme o dětech s člověkem, kterého skoro ani neznáme a stěhujeme se k sobě po dvou týdnech známosti...
Poslední případ je snaha svázat ty dva rozcupované konce zase dohromady. Buď se nám podaří poučit z chyb, z toho, proč lano prasklo, a začneme se o něj starat, pak to možná vyjde. Nebo se nepoučíme a lano rupne jinde. Budete pak navazovat znova?