O lásce a/nebo připoutanosti ...
O lásce a/nebo připoutanosti ...
Anotace: Inspirováno několika díly tu na literu, ale hlavně, samotným životem a mým dnešním snem...pouze můj názor, ale podporovaný učeními, která tu byla dávno před námi, a kterých si vážím...možná trošku neohrabané, ale cítím, že to sem prostě mám napsat :-)
Sbírka: O lásce
Co nazýváme láskou – vášeň, milování, chození s někým, zamilovanost, hluboké pohledy do očí ...které se lehce otočí, když ten druhý nám „něco udělá“ nebo naopak „neudělá“? Je tohle láska? Nebo prachsprosté očekávání, že od toho druhého něco dostanu? Něco, co mě osobně chybí? Kdo zaplní ten prázdný prostor v mém srdci? S kým už se nikdy nebudu na této zemi cítit sama? Na koho jsem celou tu dobu tak strašně čekala? S kým jediným to má smysl? Od koho už se nikdy neodpoutám? Kterého chci mít jenom pro sebe? Pořád? ...
ale ono to pořád nebude. I kdyby to nakrásně bylo v tomto životě ... smrt, která jistojistě přijde, ať si to přejete nebo ne, ať ji nazýváte jakkoli krutou, ona umožňuje život. Ona je ta, která vám umožňuje milovat. Bez smrti nelze žít. I když jste vegeteriáni a nejíte maso, ta rostlina také musela umřít. A když ne ona, zcela jistě broučci a minihmyz, který na ní byl, když ji někdo sekl. Pro kolik tvorů byla ta rostlina domovem. Domy, i když je stavíte ze stromů, dřeva, přírodního materiálu, stejně musel být pokácen. Kolik vrabců, hrdliček a jiných ptáků v něm mělo hnízdo. Kolik veverek v nich hledalo svoji potravu. Kolik červů, jiných broučků ptáci sežerou, aby mohli žít. Všechno spěje k zániku ... ale na tom není nic pochmurného ... protože taky k novému životu.
Tak co je to tedy láska? Připoutání k jedné osobě na celý tento život? A co na jeho konci? A kdy ten konec vlastně nastane? Jednou, ať chcete nebo ne, budete od své milované osoby prostě odděleni. Ale pokud skutečně milujete, jeho/ji, celý svět, chápete, že není proč se ničit a rmoutit do nekonečna. Jistě, slzy chtějí ven, smutek je namístě, ale ...
Láska je přání štěstí pro toho druhého, ale také pro sebe, protože ... jak chcete rozdávat vodu z prázdné studny? Jak chcete rozdávat lásku, když ji sami pro sebe nemáte?
Připoutanost je očekávání, že ten druhý naplní má přání a on/ona je zdrojem mého štěstí.
Tak co, jak jste na tom vy? :-)
.....Nic není dobře, ani špatně, prostě to tak je. Je to naprosto v pořádku. Někde jsem četla, že rok 2011 je rokem pravdy ... kéž bychom ji byli schopni uvidět a unést bez posuzování a hodnocení. Prostě takovou, jaká je. A radovat se z ní. Právě proto, že je taková, jaká je ...
Komentáře (17)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
neobvykle silná úvaha i tady na liter..
téma je brané jakoby z buddhistického pohledu, což je zajímavé. Sjednotit lásku a přilnutí, jakože jsou spolu - to je dobrý start. Nicméně, co když ty dvě nejsou jediné možnosti.
Řekněme, že by se člověk měl orientovat na večnost a ne na přítomný svět (např. duchovní člověk), tak najednou s tím nepřilnutím odpadne i láska, kterou popisuješ.
Místo, které ale zůstane, díky takovému aktu (upřímnému aktu, který nepůsobí neurózy apod. - to aby se nezdálo,že to je jednoduchá cesta) je něco... a kupodivu to není prázdno, je to něco...a to něco je taky láska (alespoň co je ještě tak po světě popsaný - hodně podobné stavy,ale bez partnera). Takže zbyde láska, připoutání a láska 2. Takže už můžu porovnávat 3 stavy, kvůli kterým lidé ztrácí hlavu, a ty si vybírat a tedy i libovolně definovat.
07.02.2011 19:00:00 | dead-head
větu:
"navíc když se pak jeden STANE láskou"
nechápu, nevím asi jsem líný to víc rozebírat, odebral jsem se zase k literatuře (Frommovi) a chtěl jsem něco ocitovat, ale je to tak provázané, že vytrhnutím z kontextu by to asi bylo nepochopitelné.
Každopádně sám sobě bych moh oponovat, že to co se tam píše je nevědecké, tj. těžko empiricky dokazatelné- pokud nepřijmeme (a o to nám prakticky jde) vlastní život jako takový malý vědecký experiment (ale v zásadě neopakovatelný) týkající se především psychologie. :-)
Tak nevím jestli to není trochu MOC dneska :-), už jsem se vyjadřoval k Jungovi, Freudovi, Adlerovi (kteří díky někomu napsali snář) a tomu, jak souvisí gestalt psychologie dynamická teorie systémů a funkcionální analýza.
Berte to s rezervou, ostatně jako všechno. :-)
08.01.2011 14:59:00 | ewon
někteří buddhisté by použili termín "self cherishing", což volně překládám jako "upřednostňování sebe na úkor ostatních". to "na úkor ostatních" je důležité. není "špatná" sebeláska to, že chceš dýchat, pít, jíst, spát, dělat co tě baví, radovat se atd atd, to je naopak, souhlas ewon, k rozdávání opravdové lásky potřeba, navíc když se pak jeden STANE láskou ... ale např. když na škole v přírodě sníte ostatním dětem snídani, tak to už je to druhé :-) ... ale zase nikomu nepomůžete, když si nevezmete ani jeden rohlík ... prostě najíst se tak akorát, protože rohlíků (tedy aspoň v tomto případě) je pro všechny dost :-)
06.01.2011 17:45:00 | Helena Lovecká
hmmm z pohledu Fromma (dej mu pánbu věčnou slávu) je ta sebeláska naopak velice potřeba k opravdové lásce. Problém je co se tou sebeláskou myslí. Pro někoho ten pojem splývá s pojmem sobectví.
Jako Helena si taky myslím, že láska nebolí, bolí připoutanost. (jak rád zobecňuju- připoutanost- nebo jinak: není to tak, jak chci já- tak ječim- to je zhruba postoj 4 letýho dítěte- občas to na mě docela sedí- rozdíl je v tom že dítě chce trošku jinej bonbon)
06.01.2011 14:59:00 | ewon
Já bych použila moudrý citát...
Na cestě k opravdové lásce leží tři velké balvany, jimiž jsou sebeláska, ješitnost a žárlivost. Dokud je neodvalíš stranou, nedostaneš se kupředu.
Richard Aldington
Láska má mnoho úskalí ale bez ní to nemá smysl
Láska by neměla bolet ale bolí..ale pak to asi nebyla ta pravá.
Vznikají Díky ní krásné sochy,obrazy i literární díla
je to součást věčné múzy..tvořivá síla i zkáza;-)
06.01.2011 10:47:00 | xoxoxo
díky všem za podnětné komentáře ... i když, jak tak koukám, většina jich je mých .. no, mám dnes takovou nějakou ukecanou :-)
05.01.2011 20:49:00 | Helena Lovecká
Berry ... láska podle mě nebolí a už vůbec nebolí vždy ... to, co z mého pohledu bolí, je nedostatek lásky, touha po ní, po jejím naplnění, nesplněná očekávání ... prostě připoutanost :-)) není jednoduché je od sebe odlišit ... čas a vlastní zkušenost pomůže :-)
05.01.2011 20:48:00 | Helena Lovecká
ewone, teda ty máš dneska ale náladu :-)) ale pochopils to kurňa správně, to co popisuješ je připoutanost :-)) přeju aby napsala ... respektive, možná spíš, aby ti nevadilo, že nepíše :-)
05.01.2011 20:39:00 | Helena Lovecká
tak pokud jde o mě, tak já od své připoutanosti čekám, kdy už mi doprdele, sakra napíše. :-)
úvaha je trochu zmatená, ale když se to týká lásky, připoutanosti a smyslu smrtelnosti chrousta, tak to toleruju :-)
05.01.2011 20:31:00 | ewon
Souhlasím s posledním komentářem. Láska je jako písek v dlani, čím pevněji ho svíráme, tím více se dere ven a když uděláme mističku, zůstane tam všechen.
Láska vždy bolí - zrazuje, ubližuje a bodá a i kdyby byla nakrásně dlouhá, jednou ten druhý stejně umře. I přesto se těším na svého prince na bílém koni, se kterým budu na věky :-).
05.01.2011 20:15:00 | Berry
při opravdové lásce přeješ svýmu protějšku to nejlepší, hned, v první myšlence :-)
05.01.2011 17:23:00 | 6thSun
... souhlas ... ovšem často bývá/bývala připoutanost za lásku vydávána (z vlastní zkušenosti) ... jak to poznám? chce můj milý odletět na stáž v jeho oboru, co ho baví a činí šťastným ... jaká bude moje prvotní MYŠLENKA ... "To je skvělé, že má takovou možnost" nebo "Jak mi to může udělat a nechat mě tu samotnou"? Co je láska a co je připoutanost? ...
05.01.2011 15:00:00 | Helena Lovecká
No není to moc o lásce. Připoutanost nesmí být ani porovnávána s láskou.
05.01.2011 14:50:00 | Unyle Pěl
Tak to pak jo! A s tím rokem 2011 tomu totálně věřím. Jindy už to totiž ani nejde!:-)
05.01.2011 13:01:00 | 6thSun