Bože, jaký jsem to blázen, když jsem dala srdce básníkovi.

Proč je takové bláznovství milovat poetu? Vždyť jsou jak motýli, na jednom květu dlouho nezůstanou! Chvíli ve Vás mají zalíbení, nazývají Vás láskyplně svou "múzou" a pak právě tak lehce odejdou za jinou, která zaujala místo na piedestalu.

Jaká hloupost je dále v této lásce? Víra a Naděje. Dvě slepé ženy v cárech místo šatů, a přesto pořád jsou mezi námi. Věřím, protože v každém je dobrota, laskavost a porozumění. Doufám, protože každý člověk je jiný. Říkáte, že jsem naivní blázen? Pokud ne, řeknu to s úsměvem za Vás. Jsem naivní blázen.

Povězte, je bláznovství vyjít z ulity osamnění a hledat druhou půli ? Nebo je šílené klepat se strachy za opevněním svého srdce díky předchozím zkušenostem? Kdo ví, já jsem přeci jen pisálek, co jde se rvát za svůj život. Chci vykřičet do světa a pošeptat tvým uším :
"Miluji tě, můj vlku."