Absolutní smutek

MÁ LÁSKO,
píši ti tento dopis, možná proto, abych ulevila sama sobě, možná proto, abys prostě věděl jak to je a jak se skutečně cítím. Možná ti to přijde divné, možná ti to třeba přijde dokonce směšné. Mě to přidje smutné, protože smutná jsem. Události posledních dní mě velice zasáhly. Možná bys řekl, že je to zbytečné, že zbytečně plaším, vyšiluji a zbytečně kazním náladu. Máš možná pravdu, ale na druhou stranu musíš uznat, že ač se stalo co se stalo před delší dobou, tak ten fakt, že se to stalo nelze popřít. Ten podvod a chladná lež do mě bodají jako nůž. Chvilku jsem v klidu a mám pocit, že se nic neděje, pak si však vzpomenu na to všechno co se stalo a třeba mohlo stát ? a je mi strašně špatně. Všechno čemu jsem věřila a pro co bych přísahala je tím když ne pokaženo, tak alespoň otřeseno. A proč ti to píši? Možná se od té doby skutečně nic nedělo a nestalo, možná jsi ji kontaktoval a nehledal v tom nic zvláštního, prostě jen tak (i když i tomu se těžko věří a špatně chápe), a proto tě teď moje úvahy, dotazy a stesky rozčilují. Ale musíš chápat i ty mě. Já měla pocit, že se máme rádi, že se máme dobře, a že máme společné plány. Že ti po tom co jsi prováděl v minulosti mohu znovu věřit, vždyť spolu bydlíme a plánujeme. Ten pocit, že už v téhle době (společného soužití) jsi udělal co jsi udělal, mě nesmírně vykolejuje. Těžko se mi věří, že to nepokračuje a nebude pokračovat, že to možná nepokračuje teď, ale že tě to znovu nesvede udělat mi to znovu. Že naše současné štěstí nebylo zase jenom lží. Je mi hrozně smutno, občas i pláču v ústraní, abys mě nevidel a neměl pocit, že tě vydírám či dělám schválně nějaké scény. Moc mi nechutná jíst a v práci se nesoustředím, špatně se mi soustředí i na učení, protože mám pocit, že v případě, že mě zklamal můj vlastní partner a můj život není takový jak jsem si myslela, tak tyhle ostatní věci najednou nemají smysl. K čemu se snažit mít dobrou práci, šetřit atd. když mám dojem, že je ohrožena celá má – naše budoucnost. Spousta lidí by řekla odejdi, život s člověkem, který ti lže a ztrácí tak důvěru nemá smysl. Já si to taky vždy myslela, ale odcházet zatím nehodlám. Chci ti totiž věřit, že to pro tebe opravdu až tak moc neznamenalo, že to jsou prostě takové jakoby zkraty či akce, kdy tam prostě jsi, prostě to uděláš, ale není to z důvodu, že bys snad hledal něco jiného či ti se mnou něco scházelo. Na druhou stranu nedokážu pořád pochopit jak můžeš to všechno co máme riskovat a tak stranšně mi tím ubližovat. Mám pak pocit, že to pro tebe asi není tak důležité jako pro mě a tím pádem mě opět a o to víc hluboce zraňuje, že moje přesvědčení a víra v náš vztah jsou v tomto případě tak trochu naivní. Dělám pak věci za které se stydím a vím, že se dělat nemají. Nikdy bych nevěřila, že bych se podívala kam mi nepřísluší se dívat. Pramení to však ze zoufalství, strachu a smutku. V podstatě, když jsem se někdy někam dívala, tak jsem hledala opak, a to, že se nic neděje. Nic z toho mě neomlouvá, jen jsem ti to chtěla vysvětlit a omluvit se. Chtěla bych jít dál a na všechno zapomenout. Moje důvěra je však tak šíleně otřesena, že nevím jak to opravit. Nepůjde to zřejmě bez toho, abysme spolu mluvili, abys mě sem tam vyslechl, vydržel to a v případě, že tvůj zájem trvá a zároveň se nedíváš nikde jinde, tak když pak vidíš, že třeba zbytečně tápu, tak i když je to divné tě o to prosit, tak v případě, že to tak budeš cítit (že je vše v pořádku a chceš se mnou být), akorát ti to bude připadat zbytečné mi to dávat na jevo a říkat to znovu a znovu, tak abys to zkusil. Abys i ty zkusil víc mluvit o tom co cítíš a případně o tom co tě trápí, ať už je to cokoliv. Možná je něco špatně i na mojí straně ? nevím, ale když mi to nepovíš, tak to nezměním. Lásko já tě miluji a nechci bez rozmyslu v rámci ukvapení a dočasného zhrzení vše zahodit. Nechci být tak hrdá, že udělám unáhlené rozhodnutí a kvůli tomu co jsi udělal, což je pro mě zásadní a strašné, i když pro tebe to třeba tak strašné není, vše zahodit. Budu ráda, když si zkusíš vžít se do mé situace, jak bys to viděl, jak by ses cítil a jestli ti to stojí za to (v něčem dalším pro mě nepřijatelném pokračovat). Jsem smutná, že tyhle řádky píšu, a že se vůbec něco stalo. Přála bych si, abysme v našem mladém životě a vztahu nic takového už nikdy znova řešit nemuseli. Nechci se hádat nebo vyvolávat nějaké konflikty, nechci zbytečně kazit náladu, ale věř mi, že kdybych v tuhle chvíli mlčela, tak bych asi byla navždy jiná a já chci být stejná jako dřív, znovu veselá, vyrovnaná a hlavně šťastná. Chci být S TEBOU!