Co je to vlastně láska

Jeden můj kamarád tvrdí, že na celém světě žijí jen 3% lidí, kteří se doopravdy milují. Každé ráno vstanou a vědí, že se probouzejí vedle toho nejdražšího člověka, který jim byl kdy souzen. A když pak večer usínají, ten pocit, že se smějí přitulit k někomu blízkému, je nepopsatelně krásný. V životě potkáme tisíce lidí se kterými se dáme do řeči, další tisíce mineme, aniž bychom prohodili jedno jediné slovo, ale stále zůstává hrstka těch, kterým dovolíme poznat náš svět. Pár z miliard, které nesmíme nechat odejít. Z nějakého důvodu, aniž bychom je znali, se zamilujeme do jejich úsměvu, stříbrné sponky ve vlasech, pohledu, který nám na ulici věnují, nepodstatných maličkostí, které by třeba jindy ani význam neměly. A když pak takoví lidé mají spolu být, osud je svede dohromady ještě několikrát a popostrčí dopředu, aby udělali první krůčky, aby pak jeden druhého životem provedli. Láska by se na náhody spoléhat měla. Co jiného je láska než jen náhoda několika sympatií a ještě toho něčeho kouzelného, které popsat nelze, dokonce ani spatřit. Kouzelné věci lze jen ze srdce procítit a ponechat v sobě. Být za ně vděčný a děkovat…
Co je tedy láska? Stiskem dlaně, když v bolestech sténáme? Radostí, kterou s námi milovaný člověk sdílí? Pohlazením? Úsměvem? Pocitem, že se smíme o někoho opřít? Ať už je to cokoli určitého či naopak abstraktního, nemá smysl se přít, vždyť láska je to jediné, co nás mnohdy drží při životě a pomáhá zdolávat překážky.
Když jsem se zeptala své babičky, jak vnímá lásku, odpověděla mi, že láska je to, co večer probouzí dědečka, když ona nemůže bolestí spát a on jí namasíruje nohy a povídá si s ní dokud ona neusne. Jak dokonalé. Vědět, že pro někoho i za padesát let budu natolik důležitá, aby mne po večerech uspával a ráno mi například připravil snídani, jako to už několik let dělá děda, protože se babička neudrží na nohou. Věřit, že tohle všechno dělá ne že musí, ale protože chce, protože i po těch 50 letech cítí něco víc než jen lidé na ulicích, kteří se denně míjejí…
Ať tak či tak, teorie 3%nemůže být pravdivá, neboť je to jen ubohý zlomek pro takovou obrovskou spoustu lidí. Důkazem může být například mail, který mi nedávno někdo poslal a v němž malé děti odpovídaly na otázku: „Co je to láska“….tak si to užijte, když jsem četla já, jen jsem se nevěřícně usmívala:o)
***Když vás někdo miluje, vyslovuje vaše jméno jiným způsobem. Víte, že vaše jméno je v jeho ústech v bezpečí. (Billy, 4)
*** Láska je, když se děvče navoní voňavkou a chlapec si dá na sebe vodu po holení a potom jdou spolu ven a navzájem se vonějí. (Karl, 5)
*** Láska je, když se jdeš s někým najíst a dáš mu většinu svých hranolek bez toho, aby jsi chtěla jeho. (Chrissy, 6)
*** Láska je to, co tě rozesměje, když jsi unavený. (Terri,4)
*** Láska je, když moje mamka udělá kávu pro taťku a trochu z ní odpije, než mu ji dá, aby si byla jistá, že chutná dobře. (Danny, 7)
*** Láska je to, co je s vámi v místnosti během Vánoc, když přestanete otvírat dárky a posloucháte. (Robby, 5)
*** Láska je, když povíš chlapcovi, že máš ráda jeho tričko, a on ho potom nosí každý den. (Noelle, 7)
*** Když se mají dva rádi, zůstanou spolu, i když jsou z nich malá stařenka a malý dědeček. (Clare, 5)
*** Moje maminka miluje tatínka, proto mu dává nejlepší kousek z kuřete. (Elaine, 5)
*** Láska je, když maminka uvidí tatínka zpoceného a smradlavého, a i tak ho považuje za krásnějšího než Roberta Redforda. (Chris, 8)
*** Když někoho miluješ, tvoje oči běhají nahoru a dolu a z tebe vycházejí malé hvězdičky. (Karen, 7)
*** Láska je, když maminka vidí tatínka na záchodě a nemyslí si, že je to hnusné. (Mark, 6)
*** Opravdu byste neměli říkat někomu "Miluju Tě", pokud to nemyslíte vážně, ale když to tak myslíte, raději to říkejte často. Lidé zapomínají. (Jessica, 8)

Krásný den, Sunny:o)