Ledaže

Bylo poledne, 2 dny od Vánoc. Po probděné noci jsem po dlouhé době přicestoval domů. Pomalu na mě dolehala vánoční nálada. Sledoval jsem nákupčí v supermarketu a měl úsměv na tváři z jejich triviálních nápadů jak někoho potěšit. Podle plnosti přihrádek se zeleninou bylo možné určit z jakých ingrediencí se připravuje bramborový salát. A s myšlenkou, že tímto můj den taky skončí a budu moct ulehnout do postele to přišlo.
Fronta u pokladny - fronta jako každá jinná. Avšak tahle byla jiná, za pokladnou neseděla znuděná paní čekající na konec směny. Seděla tam totiž nejkrásnější dívka, jakou jsem kdy viděl. Nejsem ani schopen slovy vyjádřit tu smyslnost, co ve mě v tu chvíli vyvolávala. Celé ty 4 minuty markování jsem z ní nedokázal spustit oči, čas jakoby se v ten moment zastavil a já nevnímal situaci, čas, zvuky, pachy. Všechnu energii jsem věnoval očím, které se nemohly nabažit její krásy. Vypadala tak krásně, křehce - vzácně. Občasně se po mně poohlídla a usmála. Jsou to ty chvíle kdy ve mně hlodá svědomí, že mám něco udělat. Neměl jsem slov, přál jsem si aby ta chvíle nikdy neskončila. A přesto se tak nestalo.
Slyšel jsem jen to její naschledanou, naposledy si vychutnal poslední pohyby jejích rtů a míříl směrem k východu. Doufajíc, že jsem ji neviděl naposled se pomalu posouvám k Vánocům. Avšak už teď vím, že jsem o nejkrásnější vánoční dárek přišel odchodem. Už zbývá jen zapomenout. A nebo právě naopak :)