Sama mezi lidmi (o mužích)

Seděla před školou na lavičce. V ruce držela lístek a tváře jí mírně červenaly. Nejhezčí kluk ze školy jí zval na rande. Má přijmout?

O pár dní později, během vyučování
…jo a co se toho rande týče, které jsem měla před pár dny, tak to se opravdu, ehmm, nepovedlo. Pozval mě na jídlo do mekáče a potom se chtěl jít muchlovat do bytu jednoho svého kamaráda. …doufám, že mě chápeš, můj deník mě vždycky chápe a nikdy mi neodmlouvá… Když mě zval do toho bytu, odmítla jsem.

O pár měsíců později, během vyučování
Dnes se mi ozval Mark. Je to můj dávný kamarád z dětství. Byli jsme nejlepší přátelé, ale pak se mu rozvedli rodiče a on musel jít s otcem bydlet do zahraničí. Vrací se až teď, zhruba po pěti letech. Mezitím jsme si psali e-maily a nebo různě blbnuli přes počítač, ale moc se těším, až ho znova uvidím. A pozval mě na večeři a do kina.

S Markem je všechno skvělé. Probíráme historky, které jsme spolu zažili v dětství a pořád se u toho smějeme. Mám pocit, jako by se většina z toho stala teprve včera. Smíchem mi začínají téct z očí slzy. Pospíchám na toalety zkontrolovat, jak moc zatím vzdoruje moje řasenka.
Při návratu zpátky se mi naskytne divný pohled na Marka a ještě jednoho kluka, jak prohledávají kapsy mojí mikiny a kabátu, které jsem si nechala v restauraci. Ne vysvětlenou z něho vypadne jen něco v tom smyslu jako: "Mám dluhy z dřívějška."

...ona se otáčí a běží zpátky, domů, neohlíží se...


Seděla na louce. Najednou se objevila příchozí a nabídla jí svou ruku. Ona jí váhavě přijala a pak už je nikdy nic nerozdělilo.