Anotace: Neměla jsem v úmyslu vůbec vkládat, ale zaznělo tu dnes v jedné básni, že vesmír není logický... zkusím se na otázku podívat trochu jinak :-)
Sbírka: Laskavění
Za skrytým závojem neurčitosti
byl první Bit?
fyzikální princip
energie myšlení
termodynamika lásky
až potom stvořil svět Bůh
podivný chaos
z řetězce jedniček a nul
země, voda, oheň i vzduch
jediná prapůvodní energie
rozrůzněná informací
z jednoduchosti vzniká složitost
jež připomíná výpočty
Má vesmír hodnotu?
měřítkem hodnoty je logická hloubka
spočívá v rozumu
oslovuje duši
nebo
když přes okno v ložnici
vyžíná měsíc smích
ty, můj milý, držíš mne za ruku
a mezi vlasy něžně šeptáš mi:
...1010111
.....když Ty o tom něco víc víš....coby hvězdář....já jen zakloním hlavu,
dívám se do té nekonečnosti a říkám si...jak to teda je?I když možná pro sebe tuším....pro každého po svém....a stále přibývají fakta....je to důležité?Tady a teď,nyní...jsem...zírám a divím se......ta hlubina mě
neděsí.....ale rozevírá oči do zvědavosti...jsme tak malinkatí oproti
tomu všemu....ale hýbeme mocnými silami....člověk mě "děsí"...někdy,
vesmír ne......JI.Takže nám o tom piš...víš něco víc..../úsměv/
17.10.2015 08:24:15 | jitoush
Děkuji Ti, Jituško, za krásný komentář k zamyšlení.
Ne, nevím více, jen čtu a občas zakloním hlavu, jako Ty. Jsem třetím rokem vesnická, musím brzy vstávat a jít na autobus, který mě doveze k vlaku, a pak jedu dál... ale cesta na ten autobus je nádherná, než dojdu k aleji vzrostlých líp mezi starými domky, je místo s výhledem na oblohu, teď se již tak brzy nerozednívá, kolem je černočerná tma, a to je ti potom krásný pohled nahoru, nebe plné svítících bodů, malinkatých lucerniček... přesto na mě vesmír působí zneklidňujícím dojmem, cítím se pod tíhou obrovitánského prostoru osamocená, uvědomuji si, že lidská společnost je přečasto krutá, ale člověk je rovněž tím, kdo jako jediný umí v dlaních předat teplo, lásku, cit...
Vesmír nejspíše směřuje k tepelné smrti, nic, co známe a máme rádi, nic z toho nezůstane navždy, jsem v pohledu na trvání života skeptik, ale smířený...
Krásný den, milá Jituško, moc a moc Ti děkuji :-)
18.10.2015 07:58:34 | Helen Zaurak
1010111? Ach... to je to nejněžnější vyznání :-)
Nádherný nápad!
13.10.2015 07:40:07 | Pamína
Milá Pamíno, jsem tolik ráda, že se Ti text líbí :-)
A přestav si, že jsem si v něm skoro vůbec nic nevymyslela!! :-)))
Krásný večer, Pamíno, děkuji :-)
13.10.2015 21:02:41 | Helen Zaurak
Ano, cítím to také tak...krásně se čteš...úsměv. Děkuji.z.
12.10.2015 23:15:10 | zdenka
Děkuji za milé zastavení, Zdeničko :-) I Tobě patří slova, jež jsem psala Nikitě, vám tu všem, děkuji :-)
13.10.2015 21:01:05 | Helen Zaurak
...skvělé Helenko, i já jsem ráda, že Tě můžu číst...oslovuješ svojí duší moji duši za odhaleným závojem určitosti Tvých myšlenek...směřujících ke čtenáři a věř, že se krásně čteš:-))
12.10.2015 21:28:21 | Nikita44
Společenství lidí, kteří se snaží navzájem si porozumět, jazykem poezie hledají jas i stíny života, a s křehkou otevřeností a důvěrou v empatii druhých dělí se o svá poznání vtělená do básní, to je, co tu nacházím... srdce na dlani :-)... vás tu všech :-)
Já vím, již dávno, že mi nadržuješ, Nikitko, ale chodím sem ráda :-)))
Děkuji za vlídnost. Krásný večer.
13.10.2015 20:58:46 | Helen Zaurak