Dva hlasy

Dva hlasy

Láska či nenávist.
Chtíč či odpor.
Sen či noční můra.
Co z toho je pravda.
Co k tobě vlastně cítím? Co chci?

Jedno mé já křičí:
„Miluješ ho, milovala jsi ho a vždy budeš!“
Druhé já šeptá vlezlým hlasem:
„Milovala? Možná, ale teď po tom všem co udělal ho
nenávidíš. Nikdy mu neodpustíš to, jak moc ti
ublížil. Vrať mu to. Pomsti se!“
„Ne, nedělej to! Ublížíš tím i sama sobě.“
„Jak by si mohla ublížit? Neboj se, jen do toho,
vymysli něco!“
„Neposlouchej ho. Nezabíjej naději, kterou máš
ve svém srdci, že se jednou vrátí to co bylo.“
„Nevrátí. Nikdy se to už nevrátí!“

TICHO!!! Snažím se umlčet ty dva protivné hlasy v mé hlavě. Buďte zticha. Nechci poslouchat ani jednoho z vás. Ale nedokážu je umlčet. Už se zase hádají.

„Chceš ho. Pokaždé, když se vidíte, by jsi ho chtěla
opět líbat a hladit.“
„To je absurdní. Nechceš ho! Jenom pomyšlení na to,
že se tě znova dotkne a políbí tě, v tobě vzbuzuje
odpor. Přece mu nedovolíš, aby ti znova ublížil a
nedej bože si myslel, že ho pořád chceš. To určitě!
Dej mu radši facku!“
„Nedávej! To nedokážeš. Tz jeho oči. Vždyť tě pořád
miluje. Vidíš to v jeho očích.“
„Miluje? Pche. To určitě. Proto se před tebou líbá
s jinými? Spí s jinými? Jak tomu můžeš vůbec věřit?
Řekl ti to někdy? Ne! To, co ho k tobě možná ještě
táhne, je jen jeho chtíč. Ale láska? Ani náhodou!“
„Ale to přece taky něco znamená. Fyzická touha je
jedna z forem lásky.“
„Děláš si srandu? Nazývat chtíč láskou......jak tomu
vůbec můžeš věřit.“
„Alespoň něco k tobě cítí. Nejsi mu lhostejná!“
„No to možná ne, ale nejde spíš o to, co cítí jeho
srdce? Najdi si někoho jiného! Kdokoli bude lepší
než on.“

BOŽE!!! Zmlkněte! Oba dva! Já to nevydržím. Nechci už slyšet víc. Nechci o něm už vůbec nic slyšet. Proč mi nedáte pokoj. Nechci na něj myslet.

„Ale budeš, budeš. Každý večer sníš jak se k sobě
vrátíte.“
„A jak tě zase opustí. To není snění. To je noční
můra! Přece to nebudeš zkoušet znova? Zažít zase tu
bolest. Ne tentokrát by to bylo jinak. Nechala bys
ty jeho!“
„Ne to ne. Nebude se to opakovat. Tentokrát se
s tebou nerozejde a ani tě nenechá odejít. Vždyť by
přišel o svojí životní lásku. Počkej a uvidíš! Časem
si to uvědomí.“
„Časem? A co asi tak má do té doby dělat ona?“
„Čekat.“
„Jsi blázen? Stráví celou večnost čekáním, aby se
nakonec stejně nedočkala.“
„Dočká!“
„Jo jasně. Třeba až bude stará. Nemůžeš si myslet,
že bude čekat tak dlouho!“
„Ale může.“
„Nemůže. Jednou bude chtít děti a rodinu! Navíc je
spousta jiných chlapů. Lepších, zralejších a vůbec
daleko víc milujících než je ON.“
„Ale ona je nebude milovat.“
„Ale bude! To víš, že bude.“
„Ne opravdově! Pravá láska je jen jedna.“
„Přece si nemyslíš, že ON je její pravá láska.“
„To víš, že je. Cítí to. Nikdy nic takového k jinému
necítila.“
„Bude cítit ještě víc a to k někomu, kdo si to
zaslouží. Jen ji nech konečně jít!“
„Nenechám! Musí následovat své srdce.“
„Nemusí. Srdce se někdy mýlí!“
„Ale rozum taky!“

Konečně ticho. Ale jsem zase na začátku. ANO nebo NE?