Pohlazení

Milá Emy,
psala jsi mi o své lásce, touze i pochybnostech. Ptáš se mě na názor nebo radu? Jen proto, že jsem starší, měla bych být zkušenější a rozumnější? Ne Emy, to snad platí v jiných oborech a v situacích, které život přináší. Ale v lásce? Láska se neměří, neváží, neanalyzuje. Láska buď je, nebo není.
Četla jsem citát, skvělou úvahu, že když nemáš lásku, nejsi nic. Zkus si, milá Emy, vzít za svou jen tuto krátkou myšlenku, v níž je obsaženo vše. A chceš-li můj názor, já jsem tuto velkou pravdu zcela přijala. Mám svoji lásku, střežím si ji a žiju s ní. Překvapila jsem Tě? Ano, přece víš, že jsem dlouhá léta, od smrti manžela, sama. To ale neznamená, že jsem nenašla novou lásku. Lásku člověka, který mě miluje tak, jako já miluji jeho. Neznáš ho, nikdy jsi jej u mě neviděla, ale existuje. Víme o sobě, o svých citech a jen doteky slov nás spojují. Zdá se Ti to málo? Souhlasím, ale i to „málo“ pro mě znamená mnoho, vlastně všechno. A pohlazení slovem, která ke mně přilétají, jsou něžnější a hladší než mnohá pohlazení zlhostejnělou rukou. A navíc, tato pohlazení si mohu schovat a těšit se s nimi ve chvíli vzpomínání. Nevěříš? Tak se Ti pochlubím, toto je první "pohlazení" které jsem od něj dostala:

...ten příslib mám
byť ústa máme němá
až sleze sníh a louka zazelená
tam šťastni budem spolu stát
Tiše Osudu pak mohu děkovat,
já marně nešel nedozírné dálky
odměnou mám polibek od Rusalky
to dávná se sudba naplnila
a Rusalka se v ženu proměnila...

Možná ses zasmála a říkáš si, že jsem bláznivá ženská. Třeba jsem, ale cítím se pohlazená a šťastná. A těším se na další pohlazení. Ano, můj přítel je vzdálen, nežije zde se mnou. Přiznám i to, že je ženatý a zůstane to tak. Ne vždy je manželství synonymem lásky, bohužel.
Ale nám to nevadí. Vždyť víme oba co by bylo, kdyby…
Tak vidíš, Emy, chtěla jsi od mně radu a zatím jsem se Ti svěřila jen se svým problémem.
Ale přece jedna rada, hledej lásku, až ji najdeš, važ si jí ať se Ti nezatoulá..
Tvoje Milada