Má drahá

Má drahá!

Nechtěl jsem aby tento dopis zněl příliš formálně. Přesto však – listina natolik důležitá – měla by mít svou úroveň. Promiň mi tedy formální oslovení, ať zní tak upřímně a vroucně jak je i myšleno.
Dovol mi složit Ti kompliment. Nutno podotknout jak silné je nutkání po tak dlouhou dobu napsat Ti něco od srdce. Od prvního okamžiku, a prosím ať otřepané fráze nabudou tímto významu té důležitostí, která je otřepanými udělala, tedy od prvního okamžiku kdy jsem Tě spatřil, stala si se nedílnou součástí mého života. Pravda, společných chvil které jsme spolu strávili nebylo mnoho. Avšak těch doslova pár krásných chvil s Tebou se mi nesmazatelně vrylo do paměti. Ta chvíle na větvích polospadlých stromů do teskného jezera, následováno prosluněným okamžikem, jen okamžikem na výletní lodi, kde tvé nádherné vlasy vlály do odpoledního slunka nebo snad kousek listopadu, kdy si mi popřála k svátku a mě se zatmělo před očima. Lekce chůze na chůdách v mé mysli zakryje snad jen moment jednoho z posledních červnů kdy si na mě radostně zamávala a já tenkrát věděl jak moc mi budeš scházet.
Všechny tyto chvíle a okamžiky, jak střípky v mé mysli vyvstávají při pomyšlení na Tebe. Při pomyšlení na jednu velkou jiskru, která prochází tvou osobností. Tu jiskru kterou jsem si tak oblíbil. Jak nevšední bylo pro mě pozorovat Tebe a tvou vířící osobnost, vířící mnou stejně silně ať už nenápadně, nebo vyloženě otevřeně.
Doufám, že poetičnost mého vyjádření v tuto chvíli nezastíní upřímnost mého sdělení. Nezastíní intenzitu s kterou jsem všechny tyto okamžiky prožil.
Rád bych Ti za celé roky složil kompliment a poděkoval Ti. Poděkoval za vroucnost a teplo, které jsem z Tebe vždy cítil, kompliment Ti složil za neuvadající krásu celé tvé osobnosti. Jak okouzlující mírně těžkopádnou a krotkou pořád však něžnou a decentní krásu fyzickou, tak intenzivní jiskrnou silnou a průbojnou, naivně přímou krásu tvého optimistického charakteru.