Ožehavá témata - drogy

Ožehavá témata - drogy

Anotace: Osobní zpověď

Nevýhodou mladého člověka je, že nedokáže rozlišovat, co je a co není správné. Ve věku zhruba šestnácti nebo sedmnácti let touží vyzkoušet spoustu věcí, ale svým neobjektivním pohledem není schopen rozpoznat, co je pro něho dobré.

U mě to bylo podobné. Když jsem poprvé zkusil trávu, připadalo mi to jako perfektní věc. Smál jsem se jako lečo. V touze po dalších „skvělých“ zážitcích jsem začal trávu konzumovat častěji. Po zhruba roce jsem se stal každodenním kuřákem marihuany. S odstupem několika let musím přiznat, že mi to otevřelo jisté cesty, které bych bez této drogy asi nikdy nenašel. Problémem, jako u většiny drog, je to, že člověk ve velké míře případů není schopen přestat. Nedokáže si drogu odříct, ani když už mu nic nedává. Aniž bych rozuměl vnitřním pochodům, které se ve mně odehrávaly, instinktivně jsem zatoužil okusit ještě něco většího a lepšího a šílenějšího než nabízela tráva. Sáhl jsem po tripech. A to bylo opravdu šílené. Zvláště když mým prvním tripem byl DOPP (nebo DOOP), teď už si přesně ten název nepamatuji. Zažíval jsem obrovské několikahodinové halucinace. Opravdu extrémní zážitek, který jsem si chtěl zopakovat znovu. A to je začátek každého smrtícího dobrodružství. Ochota jít do toho znovu. Nebyl jsem schopen říci si dost, přestaň! Potřeboval jsem to, protože jsem byl mladý (a stále jsem, ale už přece jen o něco starší než tehdy) a hledal jsem. Co? Hledal jsem smysl této existence, smysl mého života a myslel jsem si, že droga otevře doširoka bránu mé mysli a také vrata poznání. Bohužel se nic takového nestalo. Drogy mě přivedly k větší pohodovosti, klidu a míru. Ale zároveň mi vzaly svobodu, nejednal jsem já, ale ony. Byl jsem otrok. Po eskapádě s tripy jsem se pustil do experimentu pervitin. Všichni o tom mluvili, jak zjišťuji v poslední době, není výjimkou, že tuto drgou pravidelně konzumují čtrnáctiletí a patnáctiletí. Marně uvažuji, kam až dospějí. Pervitin byl pro mě drogou fyzickou. Ovlivňoval mé tělo, zrychloval mé reakce, byl jsem schopen pařit deset a více hodin bez jakékoli únavy. A další den a na další párty jsem ho chtěl zase znovu. Neodvažuji se říci, kde bych skončil nebýt toho, že můj nejlepší kamarád mě doslova přinutil, abych si už nic takového nekupoval. Někdo tvrdí, že si dá jednou za dva týdny a jinak je čistý. Ale kde je hranice? Kdy si tělo zvykne na dvoutýdenní odstupy a začne si žádat více? Kdo to ví? Rok, dva je to v pohodě, potom už si dáváš jednou týdně, pak dvakrát a potom se už vezeš. Znám lidi, kteří tvrdili, že to mají pod kontrolou. Připomínali kostry, žebra jim ostře trčela z těla, měli hubené a propadlé tváře. Ale fanaticky říkali, že je to v pohodě, že oni závislí nejsou.

Myslím, že časem už ani nejde o zážitky, dobrodružství a podobné věci, ale o potřebu. Svět ztratí ostré kontury a stane se z něj šeď, přes kterou prosvěcuje světlo drogy. Droga láká ven z průměrnosti, dodává odvahu a z člověka se rázem stává něco navíc. Ze začátku je to i frajeřina. Jednou jsem zaslechl rozhovor dvou kamarádů, kteří se frajersky hádali, kdo toho zkusil víc. Co je na tom sakra za frajeřinu?

Tato úvaha je čistě můj osobní názor, který vychází pouze z mých vlastních zkušeností. Někdo jiný má možná jiné zkušenosti. Moje zkušenost je taková, že droga mě uměle odnášela do iluzorních světů, kde nic nebylo opravdové, vše bylo upravené a neskutečné. A to nechci, protože to je cesta do pekel. Droga působí závislost a posléze i rozpad osobnosti. Nebyl jsem schopen posuzovat, co už je za hranicemi normálnosti. Zjistil jsem, že svět je zde proto, abych se z něj radoval, abych ho užíval a především abych miloval. Všechny a všechno. Uvěřil jsem v Boha a to mi stačí.
Autor Hippy, 23.06.2007
Přečteno 660x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

chlape tohle bych do tebe neřek...
ale možná mi to právě vysvětluje tvoje náboženství. Ale kdo ví... Bůh ví, já ne. :-)

26.02.2010 17:09:00 | ewon

líbí

Vyměnil jsi iluzi štěstí z drog za iluzi štěstí víry,uznávám, bahno víry není tak markantní a možná mín´nebezpečné co se týká fyzického úpadku,ale je to "trip" ega,duševní otroctví,a nic na tom nemění to,že tuto psych.drogu používá v různých obměnách půl světa,vyměnil jsi otroctví drogy za otroctví víry,víš jak se pozná závislost na čemkoliv? Tak že s tím nemůžeš přestat..můžeš přestat věřit?Ne? tak jsi závislý na své představě kterou nazýváš víra v boha.Je to samozřejmě jen tvoje věc,jen nemůžu pochopit proč lidé tak rádi upadají do otroctví sebe sama,drogy jsou jed pro tělo i pro duši,víra jen pro duši,je to jen menší zlo..Osobní víra člověka je jeho věc,to celkem chápu i kyž nerozumím,ale organizovaná víra je kšeftování s lidskou nadějí a strachem-jednooký vede slepé..Pohyboval jsem se svého času taky mezi různými alkoholiky,živly apod.tak trochu znám zákoutí lidské psychiky,vím jak je těžké být sám na pokraji totálního zhroucení,fyzického i psychického,znám bídu světa a lidí,taky jsem se začal ptát proč to je tak,jak je,co vlastně znamená tento cirkus, zvaný život..Pouze jsem se vydal jinou,těžší cestou-cestou přímého poznání,ne lehkou cestou víry-Uvěřit v cokoliv je to nejjednodušší na světě,ale říct si-přijdu na to sám,na vlastní kůži,jak to je- s bohem,životem,smrtí,láskou,i kdyby to mělo trvat tisíc životů,protože je to pro mě nejdůležitější na světě-to řekne málokdo,protože tato cesta je neskonale těžší,ale také dobrodružnější..Je to cesta života.

29.11.2007 09:36:00 | Weylin

líbí

Krásný

26.07.2007 16:36:00 | Wohnoutice

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel