Filozoficko - politický popis...

Poprvé se v knize objevuje při dvouminutovce nenávisti, což je prostředek vlády, jak ovládat lidi a říkat jim, co mají nenávidět. Já osobně si představuji O'Briena jako silného, urostlého muže s výraznými, ostrýmí rysyv obličeji, bradkou a knírem dobrodružného mušketýra.
Z očních důlků vyhlíží oči, tak chladné jako kostka ledu uprostřed Saharské pouště. Používá nonšalantí, společenský úsměv, který se na člena Vnitřní Strany patří. Je vyšší postavy, má silné paže s obhroublýma rukama. Umí ovládat své tělo i mimiku s takovou dokonalostí, že ani sám sobě na sebe nic neprozradí. Má vytříbený vkus vyzrálého muže, a proto chodí oblékán v perfektně čistém obleku s kloboukem v mafiánském stylu. Charakter jeho osoby je nadmíru složitý a to v důsledku výchovy ze strany Strany. Strana totiž prosazuje teorii myšlení tzv. doublethinku. V praxi to znamená, že člověk věří dvěma protichůdným myšlenkám současně. Na představu v plném rozsahu je to velmi složité. Jako smyšlený příklad mohu uvést:
"Ve vodě se člověk utopí kvůli nedostatku kyslíku, proto budeme-li pod vodou zůstaneme naživu."
Funguje-li takovéto myšlení, je prakticky nemožné, aby se člověk choval normálně. Dovoluje mu to však věřit v různé, které by byly normálním způsobem nemyslitelné. Důvod, proč jsem si vybral O'Briena je, že, podle mého názoru, není ani kladný ani záporný. Z hlediska morální správnosti je s největší pravděpodobností záporný a to pouze pro vnějšího pozorovatele. Pokud je osoba, která nic neví, a někdo ji řekne, že krást je dobré, bude krást a myslet si, že je vše v pořádku. Nám to buded připadat špatné, ale jí ne.je proto špatná? O'Brien je abnormálně inteligentní. Nikdo ho neučil být soucitný, mírumilovný, ohlížet se na druhé. Je čistě pragmatický. Pochopil, že zalíbit se Straně je trefa do černého. Je velký sobec, ale těžko mu to můžeme mít za zlé. Chová se přece přirozeně, ne? Každý člověk je sobec dokud se z něj nestane něco jiného. O'Brien je přesně ten typ člověka, který se neštítí ničeho. Jeho svědomí bylo pravděpodobně amputováno. A i kdyby nebylo, otázka rozdílu mezi zlem a dobrem je irelevantní. O'Brien vystupuje velmi sebejistě a umí být skvělý herec. K tomu, aby vás přesvědčil k čemukoliv a o čemkoliv, je schopen použít třeba i mučení! To ostatně provozuje neustále. Mučí lidi nejen proto, aby se přiznali ke svým zločinům, ale hlavně proto, aby jim sami věřili. Mohl by si ušetřit práci a zabít je, ale vyrobil by tím mučedníka, kterého by lidé mohli následovat. Systém by se zhroutil.
O'Brien je vlastně ukázkový naprosto příklad občana jakého si může strana přát. Mohlo by se proto zdát, že je obětí Strany, ale to je velmi problematické. Strana ho donutila být takovým, jakým je. Usnadnila mu tak rozhodnutí, že bude dělat takovými i jiné lidi, ale nenutila ho k tomu. Je dost chytrý na to, aby se tomu vyhnul, ale věří ve Stranu. Věří ve Velkého Bratra! Jeho inteligence je omezena jen na myšlení Strany, ale uvnitř je gigantická! On věří tomu, co říkás takovým přesvědčením, že se to podobá až fanatismu. V těch chvílích se mění na šílence, který se v náhlém záchvatu víry třese při neočekávaném okamžiku prozření. V ten moment se projeví jeho cit a víra, ale během několika málo vteřin je ta tam a O'Brien je zase klidný, vyrovnaný a chladný.
O'Brien je druh literární postavy sám pro sebe.

Svět není černobílý.