Děsivá vidina druhé světové války

Můj sen začal jako mnohé jiné dost nejasně,rozplynule.Když začal nabývat jasnějších rysů,viděla jsem sebe samu s mými bývalými spolužáky ( před necelými dvěma týdny jsem opustila základní školu ),jak kopeme malé hroby a tesáme na náhrobní kameny svá jména.Bylo to při pracovní výchově a nikomu to nepřipadalo úchylné,dělat si sám sobě hrob.Když jsme si své hrobečky ozdobili květinami,vydali jsme se zpátky směrem do školy.Na sobě jsme měli oblečené věci,jaké nosila má babička,když byla dítě.Najednou se z náměstí začaly ozývat výkřiky a pak vybuchla bomba.Naštěstí jsme stáli dostatečně daleko a nikomu se nic nestalo.Paní učitelka nás rychle odváděla pryč,abychom neviděli, jak bobmba zmrzačila a zabila lidi na náměstí.Ve škole jsme zrovna svačili,když do třídy vtrhli vojáci a nahnali nás všechny ven.Všichni jsme se hrozně báli,ale mí dva přátelé vypadali po celou dobu klidně a ještě dokázali vtipkovat.Němci nás hnali zpátky tam,kde jsme předtím dělali ty hroby.Uprostřed hřbitova byly vachrlaté lavičky,na ty jsme se posadili a čekali co se bude dít dál.Já jsem viděla přímo na svůj hrob a hrozně jsem naříkala,že jsem si sama sobě vykopala hrob a zanedlouho že tam budu ležet.Kamarádka mě utěšovala ale sama nevypadala nejlíp.Vojáci nám přinesli jídlo,ale byly to moc malé porce a chutnalo to jako shnilé brambory.Pak nám oznámil,že za chvíli si pro nás přijede vlak a odveze nás do koncentračních táborů.Dlouho jsme tam seděli,ale pořád nic nejelo,tak nám vojáci dovolili se trochu projít po hřbitově.U plotu ležel jakýsi muž a jeptišky jej křísily.Přišli jsme blíž,a zjistily jsme,že je to pan farář.Nakonec se sice probral z mdlob,ale šlápl na minu a ta jej rozmetala.Nakonec jsme se museli jít zase posadit na lavičky,protože vlak už byl na cestě.Pak nám nějaký chlapec přinesl spoustu pytlů a když jsem se ho zeptala,k čemu jsou,tak mi odpověděl,že každý,kdo už teď ví,že do tábora nepojede,se má zabít a ostatní ho strčí do toho pytle.Chvíli jsem uvažovala,jestli to mám udělat nebo se raději pokusit přežít,ale to už jsem se probudila.Do teď uvažuji,co bych udělala.