My děti ze stanice ZOO

Knížka, která mě nikdy nepřestala fascinovat. Četla sem jí už tolikrát, že už to ani nepočítám. Čtyřikrát? Pětkrát? Někdy jsem jí četla celou, jindy jen útržky. Teď o prázdninách, když jsem neměla co číst, jsem po ní sáhla znovu. Pořád mi připadá stejně dobrá. Možná, že už bych jí mohla vykládat zpaměti.
Nejvíc se mi na ní líbí ta otevřenost, s jakou je to napsaný, člověk má skoro pocit, jakoby hlavní hrdinka seděla před ním a vyprávěla mu.
Když sem jí před pár lety četla poprvé, byla jsem z ní úplně unešená a vůbec mi nepřipadalo, že je to příběh z osmdesátých let. Nic mi nepřipadalo zastaralý a jiný. A nepřipadá mi to ani teď.
Na tomto příběhu je ukázkově vidět, jak rodina ovlivňuje děti. Když se doma necítí dobře, tak prostě hledají někoho, kdo jim tu rodinu vynahradí - a že jsou to feťácí? Nevadí. Nehádají se a uznávají se. Alespoň ze začátku. A co bude potom? Na to nikdo nemyslí.
Hodně se tady taky řeší prostituce. Jak by vám bylo, kdyby váš kluk chodil s klukama, abyste měli oba na dávku? A na to, že by šel ještě kvůli vám se dvěma navíc, aby měl i pro vás? Hrozná představa, že? Ona ta knížka je celá dost „strašná“, kdo by si myslel, že může třináctiletá holka fetovat a vydělávat si na to prostitucí. A jakto, že o tom její matka neví?
Neznám člověka, kterýmu by se tahle knížka nelíbila. Je tak skutečná, že se od ní nemůžete odtrhnout. O feťácích jsem četla víc biografií, ale na tuhle knížku prostě žádná nemá, možná proto, že takhle je nejvíc děsivá. Určitě je to nejlepší knížka, jakou jsem četla. Alespoň dosud.
Myslím, že je dobře, když víme, co nám můžou drogy udělat se životem. Snažila jsem se najít něco o tom, jak žije hlavní hrdinka dnes. Moc se toho o ní nedalo zjistit. Prý žije ve vesnici u Berlína, už má jedenáctiletého syna a pořád dostává dávky Metadonu. Ještě pořád žije z peněz z této knihy a sní o životě, který nemůže žít.
Je to vlastně úplně neskutečný, když si představíte, že vám nějaká droga zničí život.
Tenhle příběh by si měli přečíst všichni, hlavně „puberťáci“, kteří si myslí, že jim se něco podobnýho nemůže stát a taky jejich rodiče, aby poznali, když se život jejich dětí řítí z kopce.
Podle tohoto příběhu byl natočen i film. Když jsem se o něm dozvěděla, chtěla jsem ho hned vidět. Byla jsem trochu zklamaná, určitě bych ocenila nějaký mluvený komentář, který by přidal na opravdovosti a pomohl by lidem, který příběh neznají, v orientaci. Ale kdybyste chtěli natočit celý Christianin příběh, museli bychom v kině sedět nejmíň dva dny. Je určitě těžký zredukovat děj, který má tolik důležitých mezníků a událostí, představovala jsem si ho ale jinak. Na druhou stranu musím říct, že když to vidíte na vlastní oči, tak to ve vás ještě prohloubí tu skutečnost a hrůzu.
Tahle knížka obletěla svět a všechny tehdy šokovala. Konečně se tedy celý svět dozvěděl o dětské závislosti v západním Berlíně. A přesto, že dnes není žádné tajemství, že se u nás potulují feťáci, myslím, že Vám tato kniha musí zákonitě otevřít oči dokořán. Jsou to moc smutné osudy lidí, které jsou v knize popisovány, ale tím, že se roznesly do všech koutů světa, tak věřím tomu, že tato kniha měla veliký smysl. Snad od drog odehnala pár lidí a zachránila pár dětských osudů. Možná i víc než pár. Co myslíte?