V cizí kůži aneb Přeskočilo mi? ...

Nová škola, noví lidé = nová kůže? Zajímavé, že ještě předtím, než jsem se ocitla na půdě střední školy, mě tohle nenapadlo. Ale čím déle můj nový "ústav" navštěvuju, tím víc se mi zdá, že normálně magořím.
V hlavě větší chaos než na psacím stole:-D Kdysi mi stačilo se z nepříjemných pocitů vypsat, rozpitvat je do nejzanedbatelnějších detailů, ale vzhedem k tomu, že současný stav "jako v cizí kůži" se u mě nikdy dřív nevyskytl, mám problémy najít pro něj správná slova.
Všímám si, že už nemůžu být ani okamžíček sama se svými myšlenkami, reaguju podrážděněji, všechno víc prožívám a jsem náladovější a náladovější, ze dne na den. Přesněji řečeno, jako bych sledovala sebe samu očima někoho jiného a nemohla ovládat svoje činy a slova, jako by ve mně byl někdo jiný a mě vystrnadil z mého těla ... prostě na kulku:-/