Drahý příteli...

Drahý příteli, chtěla bych ti toho tolik říct. Třeba to, že jsi můj přístav, kdyz moře života zmítá mojí malou kocábkou. Jsi člověk, který ve mně vidí poutníka jdoucího ke Světlu. Potřebuji si v tobě odpočinout a chci s tebou sdílet svoje bolesti, radosti i strasti všedních dní.

Jsi můj Přítel.

Přítel... co vlastně v dnešní době znamená tohle slovo? Pro spoustu lidí je to jen někdo, s kým občas zajdou na pivo nebo pokecaj. Jasně, i to je přátelství. Ale může to být i něco víc. Přátelství může změnit život. Káždý z nás má občas potřebu se s někým sdílet, a to beze zbytku. Potřebuje člověka, který ho pochopí, a když mu to chápání nepůjde, bude se aspoň snažit poskytnout útěchu, posílení a nebo bude jen mlčet a naslouchat, protože mlčení je někdy to nejlepší, co tomu druhému můžete nabídnout.
Někdy se zmítáme ve větru, který naši loďku odfoukne do neznámých a zmatených končin a my si to v sobě neumíme přebrat. Pak potřebujeme někoho, kdo nás bude poslouchat, nebude nic říkat a my uslyšíme svůj problém a najednou nám to nebude připadt tak složité, neřešitelné a zoufalé.

Naslouchejme svým přátelům - nikdy nevíme, kdy budeme potřebovat, aby oni naslouchali nám.