O Nás?!

Již dávno se zšeřilo. Luna na nebi, již vládne temným silám . Vládne i nám, bytostem, které nikdo nepochopí. ale jsme tady, ztraceni v čase, v ději tohoto světa. Skrýváme se ve stínu, nemáme rádi svědky našeho činu. Činu, jež vyvolává u ostatních strach, hrůzu, nechuť, morální nepochopenost. Pro nás je to však zážitek, pud sebezáchovy. Snad je to naše prokletí, nebo náš tajemný úděl. Jedno však vím jistě! Ta touha vyvolat v ostatních nepopsatelné emoce, a následně vysávat rudou tekutinu, jež koluje jejich tělem, námi zmítá, cloumá a vede vpřed. Říká se, že nemáme soucit! Jsme prý necitelná zvířata, jež si hraje s vašimi životy. Však jen my víme, jaká je to pro nás bolest. Srdce planoucí ve věčnem žáru probodávají ledové trny, svíjí se v mukách, jen pro to, že máme zabít dalšího z vás. Nedej pak, když Milujem. Ano, i my umíme milovat! A když se má tak stát, je to pro nás ten nejvášnivější, nejvěrnější, nejtoužebnější, nejnenasytnější cit. A snad i pro to jsme vedení srdcem, lunou a pudem dál. Však chraň toho, kdo zradí nás! Pokud se my rozhodném s vámi sdílet naše zážitky, náš úděl a prokletí, a máme ve vás silnou důvěru a oporu, až tak když opravdu milujeme - myslíme vše zcela vážně. Už ten, kdo nás chce zneužit je předem mrtev! Chuť po pomstě je tak velká, jako chuť po krvi onoho zrádce. Jen ten, kdo již něco podobného zažil, pochopí jak velká bolest nás sžírá, když nás někdo zradí, zneužije naši důvěry, zabodne jedovaté jehly do srdce a duše. Planeme pak nezkrotnou bolestí. Muka, jež musíme trpět jsou tak nesnesitelná. Však, ale dál tíží nás. My nezapomínáme! Nikdy nezapomínáme! Na takovou lásku a následnou ukrutnou bolest ani zapomenout nejde! Zvlášť pak, když nad námi panují temné a tajemné moci! Ta druhá bytost, jež s námi sdílí tělo ovládá naše podvědomí. Umí nečekaně a necitelně zaútočit. Ty bytost je mnohem silnější než my, a záleží jen na nás, jak dlouho ji budeme kočírovat a jak dlouho nám vystačí síly!