Bruslení na tenkém ledě

Bruslení na tenkém ledě - vzrušující zábava! Ti, kteří se tenkému ledu vyhýbají jako čert kříži a raději si jsou jistí pevnou půdou pod nohama, se na jednu stranu nemohou ocitnout v bezprostředním nebezpečí, ale na druhou stranu neví, oč přicházejí. Bez mých riskantních tanečků na pomyslném křehkém ledovém škraloupu bych se asi v tomhle životě ukousala nudou, neboť jaké vzrůšo asi tak může čekat na holku z města?... Tenký led je jako oheň, děsí, ale zároveň láká. Vábí nás nahlédnout, co se skrývá pod nevyzpytatelnou skleněnou skořápkou. Zvědavci jako já prostě neodolají a doslova MUSÍ vyhrocovat ošemetné situace a okamžiky, musí provokovat a táhnout k sobě jako magnet vyvrcholení, které si nepřejí ale zároveň ho chtějí mít tak blízko u těla, nepatrný kousíček ... a pak uhnout. Se smíchem vybruslí co nejdál od neočekávaného závěru a udrží ho tak déle pod pokličkou. Je na nás, pošetilých bruslařích na tenkém ledě, jestli to tajemství, které víme ale nechceme se ho hned tak dozvědět, udržíme pod pokličkou nebo ho necháme vyšumět na povrch. Zábava osvěžující jako laškování s osudem, nebezpečná jako plavání v nádrži s hladovými žraloky. Pokaždé, když led začne praskat, se s nějakou chytrou výmluvou oddálím ke břehu, kde nehrozí riziko potopení. A když už není úniku, musí se bruslař spoléhat na své řečnické schopnosti /cha... ještě že je mám... / a všechno prostě zakecat a předstírat, že to, co ví ale nechce slyšet, jednoduše nepochopil nebo přeslechl.
Tak vytáhněme brusle ...