Nevyžádaná diagnóza

...

Člověk, kterému říkají Sun of a Beach: "...takže, rád bych se vyjádřil k té otázce..."
Sofistikovaný sofista: "Jen bych vás předem rád upozornil, že vše, co řeknete, může být v průběhu rozhovoru obráceno proti vám."
Člověk, kterému říkají Sun of a Beach: "Dobře, to je snad samozřejmé, ale tedy, abych nějak začal..."
Sofistikovaný sofista: "Ještě než začnete, měl byste si možná promyslet svou pozici, myslím tím, jaká jsou vaše filosofická východiska, kde se zhruba nacházíte v oblastech ontologie, epistemologie, metodologie a tak podobně, podle vaší řeči mám totiž dojem, že jste silně zaujatý, snad byste měl trochu odhlédnout od svých názorů, jaksi je "uzávorkovat", jestli víte, co tím myslím, uvědomit si své paradigma, úskalí způsobu myšlení, který je vám vlastní; tak bychom se snad mohli vyhnout mnohým nedorozuměním."
Člověk, kterému říkají Sun of a Beach: "Ehm, nejsem si tak docela jist, jestli je to pro tuto diskusi relevantní, šlo mi spíše o to..."
Sofistikovaný sofista: "Mám dojem, že se té otázce vyhýbáte, a myslím, že již to samo o něčem ve vás vypovídá - na vědomé úrovni jste si jist sám sebou a svým paradigmatem - teď už můžu říct, že jste typický pozitivista - jste plně uvnitř tohoto rámce a uvnitř sama sebe, ale podvědomě se bojíte toho, že nemáte pravdu, bojíte se jakékoli myšlenky, která by vás mohla ve vašem způsobu smýšlení znejistit, vyvést z pohodlí vaší teplé jeskyně; držíte se té falešné jistoty jako klíště, jste opravdu velmi silně ztotožněný se svým egem. Právě proto každou myšlenku, která by mohla vnést čerstvý vzduch do vaší mysli, shodíte ze stolu s tou pro váš druh naprosto typickou ironií a arogancí (tím myslím to vaše rafinované "ehm", zdánlivě tak nesmělé, nevinné, přitom však dokonale výsměšné). Snad bych vám v tom ale mohl trochu pomoci."
Člověk, kterému říkají Sun of a Beach: "Podívejte se, pokud se máme někam dostat, bylo by dobré, kdybychom opustili pole..."
Sofistikovaný sofista: "Ne, naopak, vy se podívejte, mám právě dojem, že jste to vy, kdo není schopný opustit své pole. Jak pozoruji, rád věci překrucujete. Jenže já nejsem slepý. Vidím, že hodláte mluvit o něčem, co sice obsahuje jakousi iluzi pohybu, vývoje diskuse, jenže ve skutečnosti všechno, co řeknete vychází z týchž předsudků, jichž prostě nejste ochoten se vzdát, jichž se jako trucující dítě musíte za každou cenu držet, i kdyby vás to třeba mělo stát velké utrpení, během kterého se vaše mysl bude štěpit, jak se vaše diktátorské vědomí bude neustále snažit cenzurovat z nevědomí přicházející signály, že něco je špatně. Vaše věty a vůbec celá vaše argumentace, jdou v kruhu. Ne ne, takhle se skutečně nikam nedostaneme."
Člověk, kterému říkají Sun of a Beach: "Dobře, přiznávám, že jsem snad v některých otázkách poněkud zaujatý, ale co se týká našeho problému, nechte mě říct aspoň t..."
Sofistikovaný sofista: "Aha! Už to asi mám - myslím, že váš problém je v tom, že vaše matka..."
Člověk, kterému říkají Sun of a Beach: "Panebože, to je ale idiot!"