Nic

Neexistuje nic. A také neexistuje nic, co by mohlo toto nic nějak vytvořit, uchopit, třeba i zničit. Odstraňte nic. Co potom dostanete?

Jen jedna filosofující mysl existuje, mysl prosáklá prázdnotou a navěky nevědoucí. Totální degenerace ad absurdum. Tato mysl je celou svou podstatou propojena se všeobjímajícím nic. Jediným smyslem žití a konání jejího jest žádná meditace nad ničím, aby z něj bylo učiněno něco, což potom v souvislosti s nicotným účelem, převrátí se do původního stejnorodého bezobsažného stavu.

Neexistuje-li nic, neexistuje potom také nic, čemu by to mohlo vadit, tudíž také neexistuje strádání, trápení, nuda. Není dobré, není špatné, není prostě nic. Považuji za celkem logickou tuto prvopočáteční prázdnotu jako výchozí bod všeho jsoucna, prazáklad.
(Aneb např. zničte celou Zemi, potom nebude žádný člověk, který by ji postrádal (za předpokladu, že si nikdo nelítá ve vesmíru v bezpečné vzdálenosti J)… takže bude smysluplné toto označit za zločin?)

Existuje text popisujíc všeobecnou nicotu a její zevrubnou charakteristiku. Právě ho čtete.