KRUŤÁRNY

*
Kruťárny příběhů
*
Kritik je v podstatě
samolibý zbabělec.

Mládí hledá víc,
někdy najde nic.

V jednoduchosti je krása,
u člověka to neplatí.

Jsi-li člověk,trp
netrpíš? jsi blb.

Citovost ochabla,
bla bla bla...

Trpících je dost
radost je jen host.

Bývalo jinak
a jakpak?

Příběhy osudů
narvali do studu.

Opuštěná žena
lásku hledá...nemá.

Láska tě neopouští,
on ano.

Pohladil jsem mrtvou,
pozdě...už neobživla.

Jen někteří
pozdě umírají.

Muži v lásce zběhlí
jen k vůli sobě lehli.

Snad trochu něžností
ne jenom těžkosti.

Děti jsou poklad,
někdo nemá doklad.

Stáří je milé
rozumem shnilé.

Bůh je,to se ví,
ale jen Bůh to ví.

Jsi-li citlivý
stačí přečíst dvakrát dějiny
a zblázníš se.

Je třeba být učeným
ať nespadneš z nebe
a nerozbiješ si hubu.

Smrt číhá za rohem
pojď rychle sem.

Nasadil jsem si tvé brýle
s hranatými obrubami,
byly růžové,
ale mají zasrané sklo.

Přišel za mnou
Tutanchámon a říká,
ty ještě žiješ,
Člověče?

Nejsem jiný,
jsem stejný,
jako Já.

Půjdeš-li stále
jenom kupředu,
nikdy se nedozvíš,
co se děje vzadu.

Jednou vyslovené,napsané,
nebo jen myšlené,
bude dřív,nebo později
vysloveno někým jiným.

Pár není jedno tělo a jedna duše,
jen pro sebe žijí.

Život pádí jak splašený kůň,
to proto,
abychom se moc dlouho nebáli
smrti.

Bíti psa holí
se nehodí,
kdekdo tu hůl
ještě pod nohy
ti odhodí.

Hřích si vymysleli lidé,
protože se bojí,
že by jim Člověk
neodpustil.

Přidej názor do pranice,
nikdy však
pranici do názoru.

Je mi šedesát,
začal jsem se hádat
se starými lidmi,
pochopil jsem,
co je to mládí.

Piju proto,
aby jsem zapomněl,
na to,
na co
nikdy nezapomenu.

Bavím se s lidma potají,
víš proč,
protože si jen šeptají.

Provázek,
tkanička u bot,
když ti ji někdo zaváže,
jsi jeho otrok.

Bez víry v lidi,
nebudeš člověkem
a pak se setkáš
jen s samým nevděkem.

Nerozumíte-li si bez slov,
neporozumíte ni se slovy.

Dostaneš...
natáhl jsem ruku
...pak jsem dostal
...na hubu.

26.11.2008 16:39
nechal jsem tě utratit,
promiň MAXI

Prach jsi a v ....
...pozbírej drobky
a postav si svůj
vlastní svět.

Proč říkáš,že mě miluješ,
když já tě nepotřebuji.

Nepotřebuji matku,
už jsem se narodil.

Mám tě hrozně rád,
to je hrozné.

Já jsem ti to tu nechala a tys´to sežral.

Před třiceti léty,
jsem byl mladší,
nevadilo mi to.
Proč mi to teď vadí.
Už vím.
Nevěděl jsem,
že budu tak starý.
Nechtěl jsem.

Míň než ani kapka
přeplnila tu
překocenou číši.

Je 02:45...10.12.2008
Jsem tu zase sám,
jen moje žena se mnou sedí.

Láska je jako sen,
který se probuzením
pomalu ztrácí v realitě.

Život jsou všichni,ikdyž je nepotkáme.

V 47,když jsem se narodil,byla zima.
Proto mám teď husí kůži,
ze smrti.

Žena říká,že často píšu o smrti.
Ji to teprve čeká.
Udělám změnu,budu psát po smrti.

Myslel jsem,že se píše s tvrdým,
penis.

Miluji Tě,no a co.

Láska k ženě,musí být uložená v jejím těle.

Žít a nezhřešit,
to by Bůh neměl rád,
nemohl by ti odpustit.

Nejraději bych dal
svou báseň vánoční
po Vánocích,
ale to by už nikoho nezajímalo,
škoda.

Přehled mnohých,
dosahuje jen po čárku.
(zjednodušený AKT)

Mám v duši potřebu,
odpouštět Bohu,
za jeho hříchy
vymyslet modlitbu.

Satan zjihl,když jsem ho miloval.

Tam,tam jsem přestal bojovat
o svoji poslední lásku,prohrál jsem?

Člověkem je každý člověk,
ale,
jestli je každý člověk
člověku člověkem,
pochybuji.

Nit života uvaž do pasu a táhni ho za sebou dál a dál,
až mu dojde dech,usmýkán.

Člověk nikdy není sám,
má sebe.

Milovat neznamená chtít.
Chtít neznamená milovat.
Miluji a nechci,co to je?

Člověk miluje nejvíc,
když přestane používat slovo
miluji.

Králík ženského rodu je králikárna pro králika.

Házel jsem perly sviním
a ony to sežraly,
svině.

Tak se tam pozdrav,já už tam nebudu.

Ne Bůh,
my vracíme čas,
vzpomínkami a návraty,
až pak zjišťujeme,
že už i tam je jiný.

NIC x NIC
...je opravdu víc
...nic jsem neměl
...nic nemám
...zároveň mám vše
...co jsem měl

Minulost je to, co bylo, to ví každý.
Fixováná v paměti, v podobě jako tenkrát,
bez vyčítek a odpouštění.
Odpouští se výčitky.
Nevyčítám, neodpouštím.
Nemám co odpouštět, když nevyčítám.

Ženy se vypláčou za života,
v bárce Chárona
začíná plakat muž.

Láska je jen jméno
pro to, co chci, lásko.

Raději rozbitou hubu se štěstím,
než hladkou tvář bez.

Raději lidskou tvář bez úsměvu,
než úsměv bez lidské tváře.

Nejsem rasista
bůh to pochopí
pokud nedělí lidi
na věřící a nevěřící

Je lépe nevěřit v boha
pak mít radost
že existuje
než věřit
umřít a ...nic

Je lépe nevěřit v boha a žít
než věřit a umřít v nevědomosti

V lásku je třeba věřit
jako v boha
buď je a nebo není
až si nás vezne k sobě...pocítíme

S horou nehneš
jako s láskou která není
hora mizí po setmění

Každý umí pohladit
jen je problém najít
toho
kdo si to zaslouží

Doparoma rolničky
na co jsou mi holčičky
zavážu si tkaničky
budu svádět sestřičky

Ty bledé lůno v úplňku
přiviň mé tělo ku šenku
v rybníku žába skřehotá
já jsem jen prince nahota

Koudel v očích
hoří pýchou
nehas tvore
vlastní pýcho

Kopretinou růži
větvovím, kdo ví
šelestem holubů
dostaneš na hubu

Jste sračky jak hračky
jasňačky
bez kačky jste
muly nuly nuly

Jdou krajinou stíny
jenom já jsem jiný
klopýtám o vás
hoďte si provaz

Proč mi to udělal
že mi to nedělal
dělal to s citem
tím svojím bičem

Blankytem peřejí
rosa se třpytí
nachoví v krajkoví
pavoučích sítí
s krůpějí

Tak jsem se vrátil domů
přemýšlým
u devadesátidevíti hromů
proč jsem sám...zavolám...tu tu tu tu

Ve džbánu křídla andělů
v ohni se plahočí
jen černí vraníci
koukaj ti do očí ... samci

Myšlenky vyhřezlé
ústy ti lezou
nevím co povídáš
bylas´ mou ženou

OSUD JE TO, CO SE STALO

Tělo se uvolňuje
řiť se vyprazdňuje
a
duše odlétá
moje žena staletá
toho nelituje
rozkvétá


Mám zplíhlé ruce
gořaly po okraj
v opici jinotaj
stále se zvrací
pokryju myšlenky
do písma svatého
kleknu
vybliju pátého
jenže to nejde
to je ten jinotaj


Mám už jen jedno přání,
přej si.

*OSUD JE TO, CO SE STALO*