Estrogenní ráno

Dívám se na sebe do zrcadla.
Přemáhám se k úsměvu. Úsměv?! Je až příliš silné slovo. Na tu divnost, která podle fyzických zákonů odrazu má být má maličkost, se prostě nedá culit.
No dobře, nebudu až příliš kritická, umyji si pletˇ tonizační vodou, stáhnu jazyk kovovou strunou, vmasíruji krém kolem očí, jiný na zbytek obličeje.
Skloněná nad umyvadlem s kartáčkem na zuby si předříkávám startovací pozitivní myšlenky o své fyzické i duševní kráse:
„Jsem zdravá, krásná, inteligentní, vtipná, šarmantní a úspěšná žena, jsem zdravá, krásná, inteligentní, vtipná, šarmantní, radostná a úspěšná žena, jsem zdravá, krásná, chytrá…..atd.atd.
Zvednu hlavu.
„No vidíš, Ivi, dá se to, dá.“
Jo. ?

Náhlým otevřením dveří od koupelky pronikne paprsek ranního slunečného světla.
Marja!!
Neumyla jsem si ty oči zbytečně moc?
Takové prozření jsem snad ani nechtěla.
Co ty vlasy?!!
Zběsile pročechrávám splihlou, jemnou, řídkou , prý korunu ženské krásy.
Přesně.
Korunu.
Víc jsem asi neměla stojíc ve frontě při rozdávání porostu hlavy.:-(
Voda, gel , lak na vlasy.
Čaruji rukama.
Atˇ mi někdo řekne, proč to dneska nejde? Nic nedrží. Je to snad ještě horší.
Přehnala jsem množství gelu? Ztěžkly mi?
„Takto, skutečně nikam nejdu“..děsím se.
Klid. Ještě je tu žehlička.
Secvakávám horkým nástrojem své ubohé vlásky. Zuby nehty se držím svých :“jsem krásná, šarmantní, láskyplná, okouzlující….“.

„Ivčo, krása vyzařuje zevnitř“..snažím se přesvědčovat dál.
Pozdvihnou se mi na moment koutky.
„No, vidíš“.

Hergot. Proč se mi ,ale zrovna vybavilo, jak jsem včera podlézavě mazala med kolem šéfovy pusy?
A jak jsem byla protivná na máti?
A ironickysarkastická k dceři?

Hmm. Tak vlastní oduševnělost mě zrovna nepřesvědčila.

Že by pomohla řasenka, matující pudr, tvářenka? Nevzdává se mé fyzické já.
Štrachám své obličejové výpomocenky.

Zhluboka se nadechuji do celého těla, vyrovnávám záda, vypínám hrudník, zatahuji bříško. Jako to dělám při každodenním cvičení Pozdravu slunci, které jsem se celou zimu učila od Krejčíka z powerjogy. Mimochodem musím se pochlubit, už sem tam zvládnu i pokročilé.

O něco vyšší boty, puchap-ku mám na sobě už od spadnutí noční košile.
No, co , každá maličkost pomůže.

Ještě, že doma není nikdo, s kým bych se mohla srovnávat.
Ach, to zahlodané srovnávání, že?

Poslední kouk do zrcadla.
Mírný úsměv, jakoby na fešáka, co stojí v dálce, v zemi za zrcadlem.

„Dnes to bylo o fous Ivuš…ZÍTRA MUSÍŠ NA PLASTIKU!!“ Vzpomenu si kolik beru.
Takže, ehmm. Otvírám mobil, vybírám, zvoním, na display svítí: „ŠARM-kadeřnické studio“.