Příběh jako smysl života

Jakkoli je jakýkoli Bůh čistou metafyzikou, je mimo rámec času a prostoru, neboť čas a prostor jsou "pouhé fyzikální" veličiny a Bůh jest jinak. Čistě idealisticky, po vzoru německé filosofie 18. století, je čas a prostor tím, čím pohlížíme na realitu. Filtr našeho vnímání. Je to clona, přes kterou hledíme. Nelze ji eliminovat. Je to podmínka možnosti zkušenosti, řečeno slovy klasika. Obecně lze říci, že metafyzika ma smysl potud, pokud respektuje fyziku a fyzika onu metafyziku. Příroda a svoboda jsou díly skládanky "příběhu". Příroda je elementární složka fyziky, svoboda participujícím prvkem metafyziky, ega, jakožto vlastního rámce absolutna, či náhledu na Absolutno.

02.04.2010 00:21:00 | A.N.D.Y.

Nemůžu si být jist, jak to bylo s Caesarem, ale z hlediska poznávání předpokládám objektivní realitu.
Kdybych jí nepředpokládal- v jaké bych byl situaci? nedovedu si to úplně představit. Prostě mi to připadá scestné, což samozřejmě není argument.
Jak to bylo s tím Caesarem? Já si myslím, že ho zabili, i když nevím kdy. Proč? Protože věřím autoritám, což opět neznamená, že to tak bylo. Jak to vysvětlím? Hodně velká část dějepisců lže a značná část těmto lžím věří. Ti co například zaznamenali tuto událost lhali, sochy Caesara jsou podvrhy... nebo nelhali a značná část lidí té pravdě věří. Stále tedy předpokládám, že minulost byla- byť jí nemusíme znát přesně.

To co mi připadá zajímavé je subjektivní vnímání- to jak vlastně (objektivně) funguje mysl (vědomí) - myslím, že se to odráží v příbězích, které lidstvo tvoří. Když to zobecním tak vlastně ve všem, co lidstvo dělá. Svým způsobem souhlasím s tím, že vědomí existuje právě teď, když vzpomínáš na to, co se stalo taky to děláš teď- nemůžeš vzpomínat na to co teprve bude- to jen předpokládáš, ale nebrání mi to věřit v objetivní čas. Přesněji: přijmout teorii, že čas běží odněkud někam- nevíme přesně jaká je realita, ale tohle jí značně odpovídá.

co by se stalo s člověkem bez kultury? žil by jako zvíře. Jaké by bylo jeho vědomí? to je složitá psychologická otázka. Představuju si například vlčí děti. Jejich životní realita je přežít a najíst se. Jistě si nějak chápou vnější svět jen ho nepojmenovávají. Možná věří v "síly". Jejich znalosti odpovídají místu, kde vyrůstají. Mají znalosti rostlin a zvířat. Vědí co dělá v lese jaký šramot...

ps: sorry, že je to tak dlouhé :-)

07.08.2009 12:24:00 | ewon

ad vladan_: Ano, přesně to jsem se snažil říci, že objektivní realita neexistuje, že nic nemá smysl, dokud mu ho sami nedáme, a metafyzické, tedy nevědecké je to potom právě proto, že si sami jen vymýšlíme, že se v podstatě nemáme vůbec o co zachytit, neboť empirická zkušenost a svět jsou jen iluze. Rád bych tě odkázal k filozofu Ladislavu Klímovi... jinak mé znalosti filozofie nejsou moc velké. Narážka na Platona byla pochopitelně cynická a dadaistická, ale vycházela z toho, že jsem slyšel o jeho "věcech jako stínech idejí" - takový ten příběh o jeskyni, že vidíme pouze stíny věcí, ne věci samé... právě tak já v téhle úvaze myslím, že to, co vidíme, jsou pouze stíny čehosi v nás, naší mysli, našeho tvoření a individua.

ad ewon: Můžeš si být přesně jist, jestli například v roce 44. před Kristem zavraždili Caesara? Můžeš si být jist tím, že něco nějak je, pouze na základě toho, že jsi o tom někde četl, že ti to někdo (jedno kolik lidí) vyprávěl, či že jsi to dokonce sám zažil? Všechno jsou to jen příběhy a příběhy se dají vymýšlet. Tedy soudím, že všechno je vymyšleno a že "čas vůbec neexistuje", jakoby naše individuum stále bylo v jednom nehybném bodě a vymýšlelo si příběhy, čas i prostor.

O budoucnosti vůbec nemluvím, protože se příčí logice, abychom mohli znát budoucnost. To, že máme o budoucnosti nějakou představu, například "vím, co budu dělat zítra", je opět pouze důsledkem příběhu, metafyziky, bajkaření - vytváření stálé představy o světě, jež v sobě zahrnuje minulost i budoucnost, celou kulturu.

Takže jediné, co není vymyšlené a metafyzické, je přítomnost, vědomí, lidská existence sama.

Avšak otázkou je, co je pravou náplní této Přítomnosti, tohoto vědomí, jestliže minulost i budoucnost jsou pouze jejím neskutečným, iluzivním obalem?

Aneb: co by se stalo s člověkem, kdybychom mu vzali veškerou kulturu, ptám se?

07.08.2009 08:54:00 | ludmil

upřímně to nechápu:
Žádný příběh nevychází z vědomí (z přítomnosti), neboť ve vědomí nemůžeme určit, jestli se někdy dřív něco stalo, nebo ne, popřípadě jestli se bude v budoucnosti něco dít, nebo ne, a tak vyprávět minulost je zcela, naprosto a bezvýhradně to samé, co odhadovat budoucnost.
...
po částech
ve vědomí nemůžeme určit jestli se něco stalo, nebo ne, jestli se to bude dít...
řekl bych že u normálního vědomí je naopak jediná snaha rozlišovat věci na přítomné, budoucí a minulé (od toho gramatika).
Jestli se něco stalo určíme obvykle po dohodě vědomí s pamětí.
Jestli se něco stane je záležitost víry a rozumu, na druhé straně je k nám příroda milostivá v tom smyslu, že zítra vyjde slunce, bude teplo, budeme v ČR, půjde internet a milion dalších věcí.
Co se týče původu příběhu- to je složitější otázka- ale úplně banální odpověď je: osobní zkušenost autora nebo tvořivost a vymýšlení autora.

úvaha je natolik vnitřní, že je pro mě dost nesrozumitelná

04.08.2009 22:56:00 | ewon

Existuji právě skrze vědomí - díky tomu, že mám vědomí, také vím, že existuji. Spánek nic není, je to součást vědomí, vědomí je vlastně naplněno samými sny, představami a příběhy - takže možná vlastně žádné bezpříběhové vědomí neexistuje; je tedy vědomí jen souhrnem všech příběhů, které člověk zná.

29.07.2009 15:06:00 | ludmil

Víš, že existuješ?
Jak víš že existuješ?
Myslíš si, že existuješ, jen když myslíš?
A kde jsi, když spíš?
Kde jsi, když zadržíš dych?

29.07.2009 09:08:00 | Romana Šamanka Ladyloba

dobře, jestli chceš popřít vše, co jsem tu napsal, tak mi řekni, jestli existuje nemetafyzický příběh - prostě příběh, který není vymyšlený, který lze ověřit vědomím - skutečností?

Jestli jsi nábožná - dovedeš ověřit vědomím, že Bůh stvořil svět, že vyhnal Adama a Evu z ráje, že Kristus vykoupil hříchy - dovedeš? Ne, nedovedeš - je to metafyzika, náboženství, příběh! Nu a jestli říkáš, že ti to řekl Bůh, pak nevím, co pravit --- Bůh je taky metafyzika, taky příběh, "vtipná historka".

28.07.2009 23:42:00 | ludmil

líbí se mi to i když s tebou celkem nesouhlasím, myslím si, že si až moc v hlavě, ale neprisluší mi to soudit, protože nejspíš nejsem o nic lepší ...

28.07.2009 23:35:00 | Romana Šamanka Ladyloba